16.7.2017 USA
Dnešní den bude ve znamení ukončení dlouhého přesunu ze Salt Lake City, kdy jsme dosáhli cíle Yossemitského národního parku, kde následně trávíme celé odpoledne.
Yosemitský národní park - Jezero Tenaya Lake
Dnes musíme vstávat velmi brzy, protože je před námi ještě mnoho mil, chceme něco vidět z Yossemitského národního parku a potřebujeme přejet celé pohoří Siera Nevady, protože naše další ubytování je až tzv. za kopcem ve městě Merced. Vstávat dříve je v našem případě kolem půl sedmé. Dříve to nemá cenu, protože zde máme od sedmi hodin snídani, kterou chceme využít. Ta se nakonec ukáže jako docela vtipná, protože když na ní hned v těch 7 dorazíme, tak je tam prázdno vč. recepčního, který se někde ztratil a v místnosti pro snídani jen jeden plastový box s cornflaky a v lednici kanystr s mlékem nic víc. Dáme si alespoň ty cornflaky, doufajíc, že se zde objeví obsluha a něco nového přinese. Když se ani po 20 minutách nikdo nezjevil, tak to balíme a vracíme se na pokoj, dobalit věci, auto a vypadnout. Jdu vrátit klíče a recepční stále nikde, místo toho místnost plná lidí, kteří snídali tak jako my cornflaky a na recepci, hromada vracených klíčů. Docela v tomto případě pobavil informační leták na pokoji, kde je napsáno v kolik snídaně začíná a co na ní bude a byly tam napsané vafle, tousty, džemy a apod. My už se ovšem vydáváme na cestu, kdy po necelých dvou hodinách jízdy na nás začnou vykukovat zasněžené vrcholky Siery Nevady.
Cesta do Yosemitského národního parku
Pokračujeme dále, když najednou se zjeví něco jako celnice a znuděná policistka nás zastavuje a začne se nás vyptávat odkud a kam jedeme, jestli vezeme maso nebo nějaké ovoce a zeleninu. Když na všechno odpovíme nechá nás jet dále. Auto naštěstí neprohledávala, protože jsem zapomněl na 2 jablka co vezu a jí jsem řekl, že žádné ovoce ani zeleninu nevezeme. Nejdříve nám není jasné o co šlo, ale pak mi dojde, že jsme vlastně překročili hranice Kalifornie a toto byla asi nějaká přeshraniční kontrola. Nicméně ráz krajiny se z pouště začíná pomalu zvlňovat a zalesňovat a cesty se začínají klikatit. Nezapomenutelný byl úsek silnice,kde jsme si připadali jako na horské dráze, protože cesta byla zvlněná jako vlnitý plech a najednou sjedete dolu a poté zase nahoru jako na horské dráze nebo na lodi. Nejpřesněji to shrnul asi brácha slovy, že cesty se zde dělají tak, že se prostě jenom rovně lije asfalt.
Cesta do Yosemitského národního parku a zvlněná silnice
Po pár kilometrech se začínají objevovat i stromy a my si posléze uděláme malou fotografickou pauzu u jezera Mono Lake, na které po cestě narazíme.
Jezero Mono Lake
Pohoří Siera Nevada
Pomalu ale jistě se blížíme k horám a začínáme pomalu stoupat do kopců.
Stoupání k Tioga Pass Entrance
Jedeme až do okamžiku, kdy uvidíme u cesty sníh. Vidět sníh po čtrnácti dnech trávených v pouštích, je něco jako fata morgana, a proto musíme zastavit a jako několik další lidí se stejným nápadem se u něj vyfotit.
Tioga road - Stoupání k Tioga Pass Entrance
Poté pokračujeme dále dokud nedojedeme ke vstupu do národního parku (Tioga Pass Entrance), kde se vytvořila slušná kolona. Tu obchází Ranger a ptá se na Annual pasy. V našem případě mu stačilo říct, že ho máme a aniž by ho viděl, nám dal mapu a řek ať jedeme do protisměru a kolonu předjedeme.
Vjezd do národního parku z Tioga Pass Entrance
Tímto jsme se ocitli v krásném Yossemitském národním parku, jehož výhodní část není tolik mezi Čechy populární, soudě dle téměř nulových informací na českých webech. Což je škoda, protože je tady honě pěkného k vidění a není tady ani tolik lidí jako v Yossemite Valley. Naše první zastávka byla u Lembert Dome, kde bylo oficiální parkoviště plné, takže jsme museli parkovat na krajnici v lese jako mnoho dalších. Tohle místo bude asi oblíbené u horolezců, protože jsme zde potkali hodně lidí s horolezeckou výbavou.
Yosemitský národní park - Lembert Dome
Yosemitský národní park - Okolí Lembert Dome
Yosemitský národní park - Lembert Dome
Pokračujeme dále až dojedeme k jezeru Tenaya Lake, kde se rozhodneme udělat si piknik. A najdeme zde tak pěkné místo, že tady na hodinu a půl zůstaneme.
Yosemitský národní park - Cestou k Tenaya Lake
Yosemitský národní park - Tenaya Lake
Je tady průzračná a čistá voda s teplotou tak akorát ke koupání. Oprášíme tedy po čtrnácti dnech plavky od písku a jdeme se vykoupat.
Yosemitský národní park - Tenaya Lake
Poté nás čeká hodinu a půl dlouhý přejezd parkem, až do neznámější a nejnavštěvovanější části parku Yossemite Valley. Prohlídku začneme u vodopádu Bridalveil Fall, u kterého je parkoviště a krátká docházková vzdálenost, takže zástupy lidí jak při výprodeji.
Yosemitský národní park - Bridalveil Fall
Pro odvážnější se dá doskákat po kamenech až úplně ke stěně vodopádu. Nám se to, ale podaří jen do půlky. Při cestě zpět se mi na posledním přeskoku povede celou nohou sjet do potoka a jít tak k autu s celou promočenou botou.
Yosemitský národní park - Bridalveil Fall
Od vodopádu pokračujeme na Tunnel View, odkud je pěkný výhled na celé údolí vč. nejznámější a nejnáročnější horolezecké skály na světě El Capitan. Jen škoda, že celé údolí je trochu v oparu.
Yosemitský národní park - Výhled na Yosemitské údolí z Tunnel View
Jelikož se blíží čtvrtá hodina a my ještě máme před sebou kus cesty do Mercedu, rozhodneme se pro dnešek park opustit. Cestou se, ale ještě zastavíme pod El Capitanem.
Yosemitský národní park - Výhled na Yosemitské údolí z Tunnel View
Poté už jedeme přímo k západnímu výjezdu (Arch Rock Entrance), dokud nás zhruba uprostřed Yosemite Valley nepotká kolona, ve které nějaký čas popojíždíme. Poté už park opouštíme a přes Briceburg se vydáváme do Mercedu. Ubytovat se dá samozřejmě i v Briceburgu, který je hned u národního parku, ale ceny za ubytování jsou tam o mnoho vyšší než v Mercedu. Čím déle se zase po Kalifornii pohybujeme a čím více se přibližujme k centru města tím víc si začínám uvědomovat, že mi je vlastně celá Kalifornie svým prostředím a vzhledem nesympatická. Nicméně na druhou stranu v ní jsou asi nejvíc pohodoví lidi. Když dorazíme do Mercedu , tak v něm nejedeme rovnou na hotel, ale rozhodneme se vyzkoušet na večeři další z doporučených Fast foodů. Tentokrát jsem opravdu zvědav, protože Chipotle je podle Žanet ten úplně nejvíc TOP Fast Food. Na úvod má jedno mínus, systém je zde podobný jako v Pandě, ale mnohem více komplikovaný. Vyberete si nějaký základ (rýži, salát nebo kdoví co ještě. Bylo asi 8 variant) na to si necháte dát další základ nějaké fazole k tomu další přílohy, kde vůbec nevíme co si dáváme, pak zaplatíte a jdete jíst. Nicméně chuťově to bylo velmi dobré, ale strhávám body za to, že prostě nevím co si objednat. Po večeři ještě nakoupíme ve Walmartu a poté se jedeme ubytovat. Už asi nepřekvapí, že hotelový komplex je v obležení bezdomovců a podobných individuí a celé to završuje fakt, že recepční sedí za neprůstřelnou prosklenou přepážkou jako na poště. Týpek vzhledem Ind, moc nerozumí mé angličtině a co je horší jeho platební terminál nechce brát naše platební karty, čímž nás připraví o většinu poslední hotovosti co nám zbývá. Po zaplacení nám předá klíče a co je vtipnější, tak vítězoslavně nám předává i dálkové ovládání od televize :D. Dle žádných zaparkovaných aut soudíme, že jsme zde zatím sami, což vzhledem k okolí doufáme, že se brzy změní. Tuto potřebu umocní i okamžik, kdy se po areálu začne na kole projíždět černoch okukující co se zde děje. Proto auto parkujeme před kameru a doufáme, že ho do rána najdeme. Jinak hotel byl levný a ze všech co jsme navštívili nejšpinavější, ale zase jako jediný měl v televizi připojení na HBO :D. Zítra se vrátíme zpátky do Yosemitského národního parku a zažijeme komplikace s místními požáry.
Užitečné odkazy:
Mapa Yosemitského národního parku
Stránky Slumber Motelu Merced na www.booking.com
