12.7.2017 USA
Na dnešní den jsem se obzvláště těšil, jednak po třech dnech zase konečně projíždíme městem, kde je Walmart, ale hlavně navštívíme krásný Horsehoe Band a Antelope canynon známý svou oranžově zabarvenou pruhovanou strukturou, která slouží často jako pozadí a uměleckých fotografií. Ale jak to tak bývá, kdo se hodně těší je i hodně zklamán.
Antelope Canyon
I když máme na programu hodně věcí, tak vstáváme kolen osmé hodiny. Jdeme se nasnídat. Poprvé je zde kromě samých přeslazených věcí na výběr i několik vařených vajec, na které se hned vrháme. Já si přesto neodpustím udělat alespoň jednu wafli. Zarezervuji ubytování, zabalíme se a vydáváme se na cestu do hodiny vzdáleného městečka Page. Těsně před městem uděláme fotografickou pauzu u přehrady Lake Powell.
Řeka Colorado
Přehrada Lake Powell
Poté projedeme městem, kde asi kilometr za ním nás šipka odkazuje na parkoviště Horsehoe Band. Od parkoviště je ještě potřeba ujít pouští a nekonečným zástupem turistů asi 400 metrů k hraně kaňonu, kde se řeka Colorado stačí do tvaru koňské podkovy. Odtud plyne onen název Horsehoe Band. Kdyby měl někdo problém tuhle obrovskou vzdálenost ujít, tak zhruba v polovině cesty je hojně využívaný altán k odpočinku.
U podkovy trávíme asi dvacet minut hledáním co nejlepšího výhledu zachycujícího celou řeku bez zaclánění všudy přítomných turistů.
Po návštěvě Horsehoe bandu se vracíme zpět do města a míříme si to rovnou do Walmartu. Kde na kruhovém objezdu zastihneme transport trochu rozměrnější lodi.
Transport lodi po Americku
Jelikož další pořádný obchod bude až za dva dny v Moabu, tak je potřeba se pořádně předzásobit toustovým chlebem, vakuově zabaleným nakrouhaným zelím a šunkou plus dalšími drobnostmi a obědem. Taky se zde ve Walmartu seznamujeme s teplým pultem, který nabízí za 4$ pečenou pizzu a nebo kyblík s rozštvrceným smaženým kuřetem. Takže po všech těch hamburgrech a studených sendvičích vítaná změna. Jídlo si však necháváme na později, protože už je po dvanácté a my musíme ještě stihnout Antelope Canyon. Vydáváme se tedy na cestu. GPSka nás zavede doprostřed pouště, kde to na žádnou „díru“ v zemi nevypadá. Navíc zde stojí ikonická spalovna nebo co to je se čtyřmi kouřícími komíny. Přesto zde vidíme šipku na Lower a Upper Antelope Cannyon. My máme v plánu navštívit Lower, který je delší. Cedulí, že vstupujeme do rezervace kmene Navayo, končí asfaltová silnice a na parkoviště se jede po v písku vyjetých kolejích, kde málem zapadnu. Kdo by čekal nějaký velkolepý vstup, tak se asi bude podivovat nad dvěma rozpadajícími se budkami, kde každou drží jiná společnost, která exkurzi do kaňonu zprostředkovává. Dixie Ellis’ Lower Antelope Canyon Tours jen na objednávku a Ken‘s Tour po zakoupení vstupenky na místě. My rezervaci samozřejmě nemáme, tak nejdříve zjišťujeme, kde lístky koupíme. Když konečně najdeme to správné okno, tak informace, že chtějí za vstup 32 $, vyvolá v části osazenstva nemilé překvapení. Navíc zde neberou kreditní karty. Nejdříve se jdeme do auta poradit co dále. Já jsem odhodlaný jít za každou cenu, protože to chci vidět. Ostatní zvažují, až se nakonec rozhodují, že taky půjdou. Jdeme koupit lístky. Indiánka nám nejdříve tvrdí, že volno je až na termín ve dvě, ale pak nás najednou píše na termín v jednu, což je za chvilku. Takže si jdeme do auta pro věci a jdeme do salónku, kde máme čekat na průvodce. Jenže, když tam dojdeme, tak nás indián hlídající u vstupu informuje, že mají zpoždění a naše skupinka bude moci vstoupit do dalšího čekacího salónku až za hodinu. Takže se vracíme zpět do auta poobědvat. Po hodině se vracíme zpět. Jsme informování, že musíme počkat ještě 20 minut. Po nich jsme vpuštěni do další místností s barem pro občerstvení, kde čekáme dalších 20 minut. Mezitím sledujeme chaotickou organizaci, kterou tady indiáni mají. Po nekonečném čekání jsme přišli na řadu konečně i my. Nejdříve se nám průvodce představil a poté se s námi vydal na procházku k přístřešku uprostřed pouště, kde stála nekonečná řada turistu. Při představě, že budeme stát ještě hodinu zde se mi pomalu začala otevírat kudla v kapse. Naštěstí jsme šli druhou prázdnou řadu a na vstup do podzemního kaňonu jsme čekali asi 10 minut. Mezitím nám průvodce vysvětlil, že se tady o to dělí dvě agentury v modrých a hnědých tričkách a dovnitř vstupují vždy na střídačku. Proto jsme šli hned po hnědé skupince my. Trochu jsme litoval, ten zbytek co tam musel stát ještě tak minimálně hodinu. My máme ve skupince veliké zastoupení Japonců, což se ukázalo jako pořádná smůla. Do podzemí se vchází po příkrých schodech a je potřeba být opatrný. Proto je zde průvodcem zdůrazňován zákaz focení. Přesto i po několika napomenutích Japonci fotí jak diví a celý sestup zdržují.
Vstup do Antelope Canyonu
Po sestupu dolů zažívám zklamání, protože zde nevidím ty krásné barevné motivy a jen oranžové stěny. Finta oné barevnosti je v nastavení foťáku a filtru na telefonu, kde pokud máte iPhon, tak vám ho průvodce nastaví a ještě vám řekne jak zde správně fotit.
Začíná prohlídka, která se po pěti minutách zvrhne jen na hlášku go go go. Protože Japonci musí mít na každém metru asi 10 fotek z každého úhlu, takže neustále zdržují a průvodce je musí místo věnování se celé skupině popohánět, protože hned za námi je další skupina.
Antelope Canyon
Poměrně vystihující obrázek jak to v Antelope Canyonu o prázdninách vypadá
Když už znechucení neustálým čekáním na Japonce, překročí úměrnou mez, tak tu část co je před námi předbíháme a jdeme na před. Přesto stále slyšíme go go go.
Mezitím doženeme konkurenční skupinu před námi a všímáme si toho, jak všechny průvodkyně fotí a jak jim ukazuje různá místa, kde mohou udělat originální fotky. My jenom slyšíme go go go.
Těsně před koncem nás průvodce dožene udělá nám skupinovou fotku a ukáže hlavu indiánského náčelníka.
Antelope Canyon - Hlava Indiána
Po necelé hodině vylézáme na povrch. Na Japonsko máme chuť svrhnout další atomovou bombu a na indiány poslat znova kavalérii. Na nic z toho, ale nemáme čas, protože jsou čtyři hodiny a my máme před sebou čtyři hodiny jízdy do městečka Blanding, kde máme zarezervovaný hotel.
Výstup z Antelope Canyonu
Když vyjíždíme z parkoviště tak míjíme BMW nějakého japonského páru, které je zapadlé v písku. Místo naší pomoci mu jen zlomyslně popřejeme ještě větší zahrabání a Antelope canyon nadobro opouštíme. Hned potom nás zasáhne obrovská průtrž deště, kdy není ani pořádně vidět na cestu, takže se musí jet krokem. Když déšť ustane pokračujeme pouštní krajinou až k Monument Valley, které navštívíme zítra. Až dojedeme do Blandingu, který je pro dnešek naší konečnou. Pro turisty zajímavá informace, že mezi městem Page a Monument Valley jsou benzínky s hodně levným benzínem, kdy i na Shellce byl benzín v té době kolem dvou dolarů. A abychom toho neměli dnes málo, tak na recepci našeho hotelu nás obslouží indiánka :D. Naštěstí už zde nebyly takové zmatky jako v Antelope Canyonu, takže naše ubytování proběhlo v pořádku a my mohli v klidu usnout a snít o tom co nám přinese zítřejší návštěva Monument Valley.
Užitečné odkazy:
Oficiální stránky Ken's Tour pro Lower Antelope Canyon
Hotel Four Corners Inn v Blandingu
