17.11.2017 Srbsko
Do Bělehradu přijíždíme ještě za tmy jen s patnáctiminutovým zpožděním. To jen píšu záměrně, protože na Balkáně jsou běžná zpoždění i kolem několika hodin, což by se nám aktuálně hodilo, protože pokoj v hostelu bude připraven až od 12 a s nějakou úschovnou batohů na nádraží nepočítáme.
Bělehrad - Chrám sv. Sávy
A co dělat už od půl sedmé ve městě, kde si myslíte, že řádí balkánská mafie. To vše se ukázalo jako klišé. Protože, když opouštíme stanici Nový Bělehrad, přejíždíme řeku Sávu a před námi se zjeví do srbské trikolory krásně nasvícené mosty, takže příjezd do centra města je vskutku velkolepý. Vlak zde jede už vyloženě krokem, takže si ty výhledy můžete náležitě vychutnat. Co už potěší méně, je skutečnost, že začíná pršet. Bělehradské hlavní nádraží nás uvítá touto krásnou scenérii a prostředím.
Hlavní nádraží v Bělehradě
Hlavní nádraží v Bělehradě (foto Žanet/Darkmoond)
Bělehrad - Náš noční vlak z Budapešti (foto Žanet/Darkmoond)
Máme dost času, takže máme v plánu posnídat někde v teple v čekárně. Jenže ta se tady nevede. Takže snídani rozbalujeme na lavičce na nástupišti, kde na nás alespoň neprší. Mezitím na nástupiště dorazí moderní elektrická jednotka Flirt 3, za kterou by se nemuseli stydět ani u nás. Navíc těchto jednotek, zde jezdí v okolí Bělehradu poměrně hodně a jsou tak často k vidění.
Bělehrad - Elektrická jednotka Flirt 3 přijíždí na hlavní nádraží
Bělehrad - Elektrická jednotka Flirt 3 na hlavním nádraží
Když dosnídáme, vytáhneme deštníky a vydáme se na prohlídku města. Co ještě zaujme při odchodu z nádraží je strážný, který se tam prochází s Kalešnikovem a vzbuzuje dostatečný respekt.
Bělehrad - Budova hlavního nádraží
Bělehrad - Přednádraží
Jak se nám již osvědčilo na Ukrajině, já zajišťuji dopravu, ubytování a tůry po horách. Žanet zajišťuje program ve městech. A seznam byl docela dlouhý. První na programu měla největší kostel v Srbsku, kostel sv. Sávy. Než jsme k němu, ale dorazili, tak jsme minuli historickou budovu ředitelství srbských železnic a stále vybombardovanou budovu ministerstva obrany.
Bělehrad - Budova ředitelství Srbských železnic
Bělehrad - Vybombardovaná budova ministerstva obrany
Chrám svatého Sávy je stále ve výstavbě o čemž svědčí ještě nehotový interiér. Zajímavostí srbských pravoslavných kostelů je, že se hned vedle nachází kostel menší pro pár lidí. V parku před kostelem se nachází jedna z mnoha soch asi nejznámějšího srbského rodáka Nikoly Tesly, jehož portrét se rovněž nachází na stodinárové bankovce.
Bělehrad - Chrám sv. Sávy
Bělehrad - Socha Nikoly Tesly
Kousek od kostela sv. Sávy se nachází Karadjordjevský park s památníky první světové války.
Bělehrad - Socha věnování padlým vojákům za 1. sv. války
Z parku se přesouváme přes sv. Sávu do parku Cyrila a Metoděje, kde se kromě jejich sochy nachází i socha Puškina. Za tu chvíli ve městě trávenou zjišťuji, že obyvatele Bělehradu jsou asi velicí milovníci psů, protože v každém parku je vidět spousta lidí, procházejících se se svými miláčky a nutno podotknout, že to nejsou žádní smetáci, ale ušlechtilá plemena. A očividně nejraději se se psy procházejí tam, kde je cedule se zákazem vstupu pro psy.
Bělehrad - Park Cyrila a Metoděje a venčení psů hned u cedule s jejim zákazem
Bělehrad - Park Cyrila a Metoděje
Bělehrad - Socha Puškina
Bělehrad - Socha Cyrila a Metoděje ve stejnojmenném parku
Bělehrad - Socha (monument) Vuk Karadžič u parku Cyrila a Metoděje
Nyní pokračujeme k technické univerzitě s další sochou Nikoly Tesly. Předtím je, ale zapotřebí vejít do podchodu, vedoucího přes rušnou ulici. Cestou podchodem mě zaujmou eskalátory do podzemí, které hodně silně připomínají metro, kterým by Bělehrad neměl disponovat a jelikož zde nejsou žádné turnikety ani cvakátka, tak už jedeme eskalátorem dolů na průzkum. Přestože to zde hodně metro připomíná a jsou tu i turnikety, tak to metro není a je to jen obyčejná vlaková zastávka v podzemí. Je to tím že valná část železnice v Bělehradu je situována v podzemí.
Bělehrad - Podzemní vlaková stanice Vukov Spoměnik (foto Žanet/Darkmoond)
Po této malé vsuvce docházíme k technické univerzitě a k soše Nikoly Tesly.
Bělehrad - Socha Nikoly Tesly před technickou univerzitou
Bělehrad - Technická univerzita
Od univerzity se přesouváme k muzeu Nikoly Tesly, abychom zjistili otevírací dobu v případě, že bychom zítra potřebovali nějak zabít čas. Otevřeno je kromě pondělí vždy do 18:00. Nyní pokračujeme k Tasmajdanskému parku před kostelem sv. Marka, který kromě množstvím venčených psů a fontánou zaujme i pamatník dětí zabitých při „agresi NATO“. Takových výjevů neoslavujících NATO a USA tu ještě pár potkáme.
Bělehrad - Fontány v Tasmajdanském parku
Bělehrad - Byly jsme pouze děti - Památník dětí zabitých při bombardování Jugoslávie silami NATO
Bělehrad - Kostel sv. Marka
Od kostela sv. Marka, který jsme museli rovněž navštívit, pokračujeme k srbskému parlamentu. Kde před budovou je dlouhý bilboard s fotkami obětí spojeneckých náletů na Jugoslávii a volání po spravedlnosti a zodpovědnosti za oběti této agrese.
Bělehrad - Budova srbského parlamentu
Bělehrad - Oběti bombardování (agrese NATO), které čekají na spravedlnost
Vedle budovy parlamentu je muzeum Muzeum Srbska, které si dáváme do zálohy na zítřek a pokračujeme uličkami Bělehradu až dojdeme k hotelu Moskva a k začátku pěší zóny Kněz Michajlovy ulice, která je údajně známá množstvím pouličních umělců, kteří ji lemují. Jelikož je poměrně chladno, tak jsme za celé dva dny zde narazili na jednoho maximálně dva.
Bělehrad - Náměstí Nikoly Pašiče, na pravo Muzeum Srbska
Bělehrad - Náměstí Nikoly Pašičea
Bělehrad - Náměstí a socha Nikoly Pašiče
Bělehrad - Hotel Moskva
Tady se chvíli zdržíme, protože potřebujeme ulovit wifi a zkontrolovat kurz Eura k Dináru. Nějak se mi totiž v místních směnárnách nepozdávají směnné poměry. Když najdeme wifi a ověříme kurz, tak začneme hledat směnárnu s tím nejlepším. Naštěstí ta nejlepší co jsme dnes potkali je kousek od nás před pěší zónou. Vyměníme peníze a pokračujeme dále po pěší zóně.
Bělehrad - Kněz Michajlova ulice
Kousek vedle ní se nachází Národní muzeum a Národní divadlo.
Bělehrad - Srbské národní muzeum
Bělehrad - Národní divadlo
My ovšem pokračujeme pěší zónou až na konec, kdy se najednou uprostřed postarších budov vyrojí moderní obchodní centrum.
Bělehrad - Kněz Michajlova ulice
Bělehrad - Obchodní dům Rajičeva
To přeskakujme a vydáváme se do parku, kde je několik stánku se suvenýry a důchodci hrající šachy, kdy jeden se nás pokoušel náznakem ruky přemluvit ke hře, ale vynechali jsme.
Bělehrad - Park před bělehradskou pevností
Z parku je taky pěkný výhled hlavně na nový Bělehrad, protože park je součástí pevnosti, která je situována na kopci u soutoku řeky Sávy a Dunaje.
Bělehrad - Výhled na Nový Bělehrad
Bělehrad - Sooutok Sávy a Dunaje
Nyní tedy nastal čas k prohlídce pevnosti, která je volně přístupná.
Bělehrad - Bělehradská pevnost
Součástí pevnosti je i vojenské muzeum, které má spoustu historické vojenské techniky volně přístupné venku. Takže jsou tady k vidění děla z první světové války, množství tanků z druhé sv. války a i nějaká ta moderna v podobě protivzdušných raket. Není třeba asi moc zdůrazňovat, že tady jsme se na chvilku zdrželi.
Bělehrad - Vojenské muzeum v bělehradské pevnosti
Hodinky začaly ukazovat již dvě hodiny, takže jsme se pomalu začali směřovat na hostel, kde by měl být připraven náš pokoj. Kolem dinoparku opouštíme pevnost, park, projdeme kolem francouzského a rakouského konzulátu a ulicí Gavrila Principa jdeme na hostel. Cestou narazíme na další kostel, takže musíme udělat menší odbočku, jít se podívat dovnitř a pokračovat dále. Stav domů kolem kterých procházíme a které mají ve velikém nápisy hostel v nás vzbuzuje silné pochybnosti o tom jestli jsem dnes vybral hostel na dobré adrese.
Bělehrad - Kostel sv. archanděla Michaela
Bělehrad - Ulice Gavrila Principa
Bělehrad - Hostel Centar na ulici Gavrila Principa (foto Žanet/Darkmoond)
A přestože pavlačový dům, ve kterém je náš hostel umístěn vypadá všelijak hrůzostrašně, tak uvnitř je vše nové, čisté a funkční.
Bělehrad - Naše ubytování v Hostelu M (foto Žanet/Darkmoond)
Na recepci nás obslouží starý pán, kterému to tady asi patří, a který umí asi tak 5 slov anglicky (přestože na bookingu je napsáno, že je možno se anglicky dorozumět). Uvede nás na pokoj rozměru 5x5 metrů, kde se toho kromě postele už moc dalšího nevlezlo a jde se dívat na televizi, u které sedí až do našeho zítřejšího odchodu.
Bělehrad - Dvoulužkový pokoj v Hostelu M
Vybalíme se, po dvou dnech konečně osprchujeme, na chvíli si odpočineme a jelikož jsme ještě nejedli, tak se vydáme na pozdní oběd. Na internetu jsem našel dobrá doporučení na restauraci s tradičním jídlem Zavičaj, která se nachází pár metrů od hostelu, a tak to jdeme vyzkoušet tam.
Bělehrad - Restaurace s tradičním srbským jídlem Zavičaj
Tady mají na 10 stolů ve dvou místnostech 4 číšníky, takže se vám hned někdo věnuje. My si dáme k jídlu tradiční Pljeskavicu v trochu nevšední formě s hranolkama a pivo Lew. Pivo zde mají docela drahé kolem 50 Kč, ale 300 gramový karbanátek s hranolkama vyšel na 100 Kč. Jedinou výtkou bylo snad jen to, že byl poměrně suchý. Zaplatíme (dá se zde platit i kartou) a vydáme se pokračovat v prozkoumávání Bělehradu.
Bělehrad - Plejskavica v restauraci Zavičaj
Bělehrad - A tohle vás všude láká (foto Žanet/Darkmoond)
To nám moc dlouho nevydrží, protože po chvilce narazíme na pekařství (Pekara), do kterého nakoukneme a ze kterého si hned odnášíme dva croissanty v nadživotní velikosti plněné nutelou a polité čokoládou za cca 20 Kč. Místní croissanty jsou tak 3x větší než ty co známe u nás a jsou dělané z nějakého zvláštního listového těsta, takže jsou hutnější a chutnají jinak, ale i tak jsou výborné a v této pekárně nejsme rozhodně naposledy.
Bělehrad - Croissanty z místní pekárny (foto Žanet/Darkmoond)
Posilnění desertem pokračujeme v procházce dále až se najednou zjevíme opět u hotelu Moskva, od kterého se vydáme opět na pěší zónu Kněz Michajlovy ulice, která je nasvícená do vánoční atmosféry.
Bělehrad - Kněz Michajlova ulice
Ulici si projdeme jen z půlky protože se chceme dostat na Skadarskou ulici, na kterou vede šipka od národního divadla. Tato ulice je známá především velkým množstvím restaurací se zahrádkami, ale jelikož jsme krátce po jídle a ještě dostatečně nasycení, tak si ji jen projdeme, i když jsme lákání naháněčkami k návštěvě.
Bělehrad - Skadarská ulice (foto Žanet/Darkmoond)
Ze Skadarské ulice se vrátíme k národnímu divadlu a na Kněz Michajlovu ulici. V malém obchůdku nakoupíme snídani a pivo na večer a pokračujeme do parku, abychom se podívali na nasvícený noční Bělehrad.
Bělehrad - Národní divadlo (foto Žanet/Darkmoond)
Noční Bělehrad (foto Žanet/Darkmoond)
Tím zakončujeme dnešní prohlídku města a vracíme se na Hostel, protože po náročné cestě a dni jsme už docela unavení. Cestou si ještě v hladovém oknu zakoupím pravou Plejskavicu k večeři a po ní a po pivě jdeme spát.
Užitečné odkazy:
Oficiální stránky Hostelu M
