29.9.2017 Kazachstán
Dnešní den se rozloučíme s Almaty návštěvou jezera Sajran a třídy Zhibek Zholy (Žibek Žoly). Večer se pak přepravíme nočním vlakem zpět do Astany.
Almaty - Osada poblíž jezera Sajran
Vstáváme kolem deváté. Sbalíme se, posnídáme a po desáté už odevzdáváme klíče. Necháváme si zde uchovat naše batohy, protože toho dnes ještě hodně nachodíme. První bod našeho programu je opět jezero Sajran, které jsme včera nestihli. Na rozdíl od včerejška už nejdeme pěšky, ale vezeme se metrem jednu zastávku do stanice Sajran. Po vyjití z metra nás čeká ještě jedna bojovka. Radim s Monikou chtějí poslat domů pohled, a tak hledají poštu. Jednu našel Radim na mapě poblíž metra a tak se k ní vydáváme. Jenže se dostáváme do míst, kde to více připomíná Ukrajinu než Kazachstán.
Almaty - Osada poblíž jezera Sajran
Spíš než poštu jsme našli poštovní schránku, takže to protentokrát vzdávají. A přesto, že jsme ve solidním ghetu a místní domy zde vypadají fakt hrozně, tak se sluší říct jednu věc. Cesty pokud jsou zrovna asfaltové tak jsou udržované a všude je dokonale pozametáno a v rámci možností i čisto. To ovšem platí jen než dojdeme k parku u jezera, nebo aspoň k tomu co původně jezerem bylo, neboť bylo vypůštěné.
Almaty - Vypuštěné jezero Sajran
Projdeme si park, abychom si to vyschlé jezero obešli. Na druhém břehu zahlédneme pravoslavný kostel (jaká příjemná změna po všech těch mešitách) a rozhodneme se k němu dojít.
Almaty - Park u jezera Sajran
Almaty - Pravoslavný kostel u jezera Sajran
Almaty - Vypuštěné jezero Sajran
Almaty - Sídliště u jezera Sajran s horami v pozadí
Cesta nás dovede do míst, kde se nachází sídliště, do kterého už hodně dlouho nezavítal křovinořez s motorovou pilou. Ono poměrně svérázná byla i cesta ke kostelíku, kde to vypadalo že jdete někomu na zahradu než do kostela. Stejné to je i uvnitř. Jen bílé zdi a téměř žádné zdobení. Je to veliký rozdíl oproti Ukrajině a speciálně Kyjevu, kde měli pozlacené úplně všechno. Návštěvou kostela se přiblížila i doba oběda. Dnes, ale hledat nebudeme, protože máme vytipované konkrétní místo. Včera, jak jsme hledali jezero jsme narazili na Gruzinskou restauraci, kterou máme v plánu dnes navštívit.
Almaty - Jedno zarostlé sídliště
Když vstoupíme dovnitř tak to vypadá, že je ještě zavřeno, protože zde nejsou žádní hosté a personál, zde teprve chystá stoly. Nicméně nás usadí a začnou se nám věnovat. K pití si dáme pivo z místního minipivovaru a k jídlu Chačapuri adžaruli, což je listové těsto ve tvaru lodičky plněné sýrem a uvnitř lodičky je polosyrové vejce. Jelikož obsluha mluvila jen plynně rusky, tak jsme místo tří objednaných kousků obdrželi jen jeden. Naštěstí. Na obrázku to nevypadá, ale bylo to tak veliké a sytné, že po druhém objednaném kuse jsem tuto restauraci opouštěli totálně přecpaní.
Almaty - Chačapuri adžaruli v gruzínské restauraci
Almaty - Gruzínská restaurace
Čas pokročil a je třeba prozkoumat další část města. V plánu bylo Náměstí republiky a Zhibek Zholy. K obojímu je potřeba se dopravit metrem, a tak jdeme na stanici metra s příznačným názvem Moskva.
Almaty - Stanice metra Moskva
První na seznamu je třída Zhibek Zholy, kde jsem si myslel, že se nachází umělecké obchody a další zajímavosti. Jenže to tak nevypadalo, ale byla to pěkně upravená ulice.
Nicméně z tohoto místa se dostanete na další zajímavé body. Monument oslavující padlé sovětské vojáky za 2 sv.války, Vozněsenskyj kostel, Zelený bazar a továrnu na čokoládu Rachat. Jenže jsme zde neměli moc štěstí. Vozněsenskyj kostel byl v rekonstrukci. Před ním bylo náměstíčko plné holubů, se kterými se rozhodl vyfotit jeden novomanželský pár. Jak to vypadalo se můžete podívat na fotografii níže.
Almaty - Vozněsenskyj kostel v rekonstrukci
Almaty - Vozněsenskyj kostel jak by měl vypadat po rekonstrukci
Almaty - Náměstí před Vozněsenským kostelem a kazašská svatba
Od kostela se přes park dostaneme k monumentu z 2. sv. války.
Almaty - Monument 2. sv.v.
A od něj se vydáme k čokoládovně Rachat, kde chceme nakoupit suvenýry v podnikové prodejně (prodávají čokolády, kde na obalu mají vyobrazenou Kazašskou vlajku). Jenže podniková prodejna byla stejně jako kostel taky v rekonstrukci.
Na návštěvu Zeleného bazaru už nám nezbyl čas, a tak jsme si ho jen zvenčí vyfotil.
Almaty - Podniková prodejna čokoládovný Rachat
Almaty - Zelený bazar
Jak jsem se již zmínil, čas se nachýlil, tak musíme oželet Náměstí republiky a vracíme se zpět na hotel. Cestou ještě nakoupíme zásoby v Glóbusu. Vyzvedneme batohy, vydáme se na poslední jízdu metrem a od něj pěšky na nádraží.
Almaty - Stanice metra Raiymbek batyr po naší poslední jízdě
Na nádraží máme ještě časovou rezervu. Vlak ještě není přistaven a já vidím šipku s nápisem pošta. Radim s Monikou neváhají a vydávají se tímto směrem, aby mohli konečně poslat pohled domů. Jestli jim došly nevím, ale vím že za každý platili 450 Tenge tedy nějakých 32 Kč. Mezitím byl přistaven náš vlak a my se šli ubytovat. Dnes máme v kupé štěstí na kazašskou reprezentaci v rychlobruslení, kteří se potkali i Martinou Sáblikovou a Kateřinou Erbanovou. Anglicky sice moc neumí, ale i tak s nimi stačíme probrat spoustu věcí. Vypíchnu jednu zajímavou. To nejnebezpečnější co vás může v Kazachstánu na silnici potkat je, že v noci srazíte velblouda :D. Oni přitom popíjejí koňak s rumem a my vodku. Jelikož vyjíždíme před šestou, tak je ještě chvíli vidět z okna a já tak můžu zdokumentovat místní krajinu, která nám bude dělat dalších 13 hodin společnost.
Almaty - Výhled z vlaku na kazašskou step
Dokonce se nám poštěstí a párkrát zahlédneme i pastevce s Tajgou. Když vodka dojde, Radim s Monikou jdou ještě do jídelního vozu, kde se potkají s polským párem, který rovněž cestoval po Kazachstánu a já už jdu spát, protože do Astany dorazíme v sedm ráno a dopoledne budeme mít náročný pochodový program.
Užitečné odkazy:
Amigo Hostel Almaty na www.booking.com
Průvodce Almaty na Wikitravel
Stránky, kde je možno zakoupit jízdenky na noční vlak do Astany
