26.9.2017 Kazachstán
Probouzíme se někde v pusté stepi, kde pozorování neměnící se pusté krajiny z okna vlaku vás do pěti minut dozajista uspí. Takhle se dá popsat naše cesta vlakem do Almaty, kam se po třech dnech trávených v Astaně přesouváme a kde máme v plánu kromě města navštívit i hory, u kterých se toto město nachází.
Almaty - Výhled na město z Kok Tobe
Do Almaty přijíždíme asi s dvacetiminutovým zpožděním, což nám zase tolik nevadí, protože je kolem půl jedenácté a náš pokoj má být připraven až od jedné. Nádraží v Almatě působí ještě více venkovským dojmem než to Astanské.
Noční vlak Talgo dorazil do Almaty
Vlakové nádraží Almaty 2
Při výstupu z vlaku je potřeba projít nádražní budovou, kde nás opět čeká bezpečnostní prohlídka ve formě rentgenu batohu. Při východu z budovy se na vás vrhnou taxikáři nabízející odvoz. Zajímavé bylo, že taxikářů zde bylo hodně, ale před nádražím stálo jen jedno auto s cedulí taxi. Oproti Astaně se toto město liší v několika aspektech. Jednak je tady docela teplo (ten den bylo asi 22°C), vzduch tady nejen cítíte, ale i vidíte (město je vlivem horské polohy a automobilové dopravy v pernamentním smogu). Také už tu naleznete i jiné něž moderní výškové budovy o čemž svědčí fotografie pořízená při naší cestě na metro, které se nenachází hned u nádraží, ale asi 500 metrů od něj.
Almaty - Cestou na metro
Jak jsme již zmiňoval, k našemu hostelu se svezeme metrem. Metro v Almatě je poměrně nová věc, o čemž svědčí zatím jen jedna linka a osm stanic. Nicméně další se budují a v plánu je pomocí dvou linek pokrytí celého města. Systém jízdného je stejný jako v Kyjevě, kde si u okýnka koupíte za necelých 6 Kč žeton, který vložíte do terminálu a ten vás pustí do metra. Jediným rozdílem je , že před každým vstupem do stanice je bezpečnostní kontrola ve formě bezpečnostního rámu a scanneru zavazadla. Ve každé stanici metra se asi topí, protože pokaždé je zde tepleji než venku. Jelikož je metro nové, tak zde jezdí i nové moderní soupravy Hyundai Rotem. Jistým rozdílem oproti metru v Praze nebo v Kyjevě je pomalost. Metro samotné nejede kdovíjak vysokou rychlostí. Navíc před každou stanicí poměrně dlouho a pomalu brzdí. I samotné otevření dveří je zde poměrně zdlouhavé. Kapitolou samou o sobě jsou eskalátory. Stanice Abay, kde jsme poměrně často vystupovali je asi nejhlubší dosavadní stanici s hloubkou na úrovní pražského andělu, jenže eskalátor zde jede rychlostí na úrovni obchodního domu, takže dostat se z této stanice na povrch zabere nudných a nekonečných 10 minut a kdyby to nebylo tak hluboko, tak je rychlejší jít pěšky. Jinak se celkově jedná o moderní a levný dopravní prostředek, který je i tím, že jím ještě nejezdí mnoho lidí, pohodlný a zatím i čistý.
My začínáme na konečné stanici Rayimbek batyr a potřebujeme se dostat do stanice Alatay, která je šestá v pořadí a do které se dostaneme se vším všudy včetně čekání (interval je tady povětšinou 15 minut) až po půl hodině. Když vyjdeme na povrch, tak na nás i přes značný smog vykouknou první hory a my se zde na lavičce rozhodneme usadit a posnídat, abychom zabili čas, než budeme moci jít na naše ubytování.
Almaty - zde poprvé na nás při svačině vykoukly hory
Ubytování jsme v hostelu Amigo, kde za necelých osm stovek za všechny budeme trávit tři noci v třílůžkovém pokoji v poměrně moderním hostelu. Co Evropana překvapí je cedule, že z důvodů zachování co nejnižší ceny není záchodech toaletní papír a u umyvadel mýdlo a vše je potřeba mít vlastní.
Amigo Hostel Almaty
My, jakmile se ubytujeme, trávíme nějakou dobu po dlouhém půstu na wifi a pak se vydáme do města. Dnes je v plánu navštívit vrcholek Kok Tobe, což je takový Almatský Petřín. Nejdříve je, ale potřeba směnit peníze a naobědvat se. Směnáren je tady dostatek a tu nejbližší najdeme pomocí mapové aplikace 2GIS. Oběd řešíme klasiky v nedalekém obchodním domě Globus, kde je nepřeberné množství různých světových fastfoodových kuchyní, kromě té klasické kazašské. Já tedy končím u Evropskoasijské restaurace Foodie, kde si dávám výbornou polévku Ramen a nějaké plněné pirožky. To vše za necelých 100 Kč, kde polívky mi přinesli opravdu obrovskou mísu a měl jsme co dělat, abych to vše snědl.
Almaty - Polévka Ramen a plněné taštičky
Po obědě navštívíme ještě místní potravinový řetězec Ramstor, kde je potřeba zkontrolovat sortiment a ceny. Pozitivní je, že naší vodku Kabargu, zde mají levnější o 200 Tenge (asi 14 Kč oproti) Galmartu v Astaně. Nicméně přes všeobecně nižší ceny je v tomto obchodě menší výběr sortimentu a nemají zde ani 1,5 l Kazachstán coly. Po návštěvě obchodu se přesouváme na metro a jedeme do stanice Abay, kde se poprvé necháme otrávit pomalými eskalátory a od které pokračujeme asi 400 m pěšky po třídě Abay k stanici lanovky, která nás za 1000 Tenge (cca. 70 Kč) vyveze na vrchol Kok Tobe.
Almaty - Lanovkou na Kok Tobe
Kok Tobe kromě výhledu na smogem zahalenou Almaty nabízí i několik restaurací, prodejen suvenýrů, mini zoo a nepřeberné množství kolotočů a pouťových atrakcí, které jsou, jak je v Kazachstánu zvykem, prázdné.
Kok Tobe - Výhled na Almaty
Almaty - Kok Tobe
Almaty - Smogem zahalené město
My zde hlavně nejvíce času trávíme nákupem suvenýrů, protože až teprve čtvrtý den v Kazachstánu jsme narazili na prodejny s pořádným výběrem. Největším úlovkem byla dámská kazašská ušanka, kterou si pořídila Monika, a která měla veliký ohlas u místních mužů.
Almaty - Tradiční pokrývky hlavy
Po necelé hodině a půl zde trávené se za pozvolného západu slunce lanovkou vracíme zpět dolů do města.
Almaty - Výhled na město cetou zpět z Kok Tobe
Almaty - Socha tatarského nájezdníka poblíž dolní stanice lanovky
Prohlídkou Kok Tobe nám poměrně vyhládlo. Bylo tedy nutné vyzkoušet místní řetězec jídelen Kaganat, který se nachází poblíž dolní stanice lanovky. Cestou ještě potkáme restauraci Kozlovna s Velkopopovickým Kozlem. Řetězec Kaganat je síť levných samoobslužných jídelen, jako je na Ukrajině Puzata Chata, s tím rozdílem, že tady mi kvalita jídla nepřišla moc dobrá. Dal jsem si zde Boršč a Plov, kde v Plovu vypadalo maso tak odpudivě, že jsme docela ztratil chuť k jídlu. Obdobně i Boršč měl takové zvláštní kousky masa a chuťově taky nebyl nic moc. Co ovšem bylo excelentní byl zelný salát promíchaný nevím s čím, ale byl to ten nejlepší zelný salát co jsem měl šanci, kdy ochutnat. To vše mě vyšlo na 70 Kč. Nicméně zkušenost s Plovem způsobila, že i přes pár pokusů, jsme do této restaurační sítě již nezavítali. Večeří končí hlavní část dnešní programu a nám už nezbývá, než se metrem přesunout zpět na stanici Alatau, v obchodě nakoupit snídani, jídlo na celý příští den a vodku. Poté se už přesouváme na pokoj, kde večer zakončujeme popíjením vodky a Radimovým koňakem Astana, který si přivezl ze stejnojmenného města. Poté jdeme poměrně brzo spát, protože zítra máme v plánu vydat se do hor a na naše poměry musíme poměrně brzo vstávat.
Užitečné odkazy:
Amigo Hostel Almaty na www.booking.com
Průvodce Almaty na Wikitravel
Stránky, kde je možno zakoupit jízdenky na noční vlak do Almaty
