1.7.2017 Polsko
Je první červenec a náš americky den D, kterým zahajujeme tak dlouho plánovanou cestu do USA, právě začíná. Abychom se do USA dostali, tak musíme projet půl Polska do Poznaně z ní pak přeletět půl Evropy do španělské Barcelony a odtud pak letět přes půl planety do amerického Oaklandu. A právě o této cestě bude dnešní první díl putování po západu USA.
Barcelona - Letiště El Prat, čekání na odlet do USA
Vyrážíme kolem třinácté hodiny. Na nádraží do Katovic nás vezou autem rodiče od Nikoly. Jsme zde asi za hodinu a jelikož vlak má vyjíždět až ve tři, tak volnou chvíli vyplňujeme procházkou po nákupním centru, které k hlavnímu nádraží v Katovicích přiléhá. Asi 20 minut před odjezdem jdeme na nástupiště a čekáme. Čas pravidelného odjezdu se nachýlil a vlak nikde ani na elektronické tabuli. V klidu čekající dav na nástupišti nás uklidňuje v tom, že má vlak asi zpoždění. Takhle čekáme ještě hodinu.
Katowice - vyrážíme a zároveň čekáme
Poté souprava dorazí. Dle cedule na dveřích měla souprava začínat v Katovicích, takže zde byly asi nějaké technické problémy, protože najednou začalo přijíždět spousta vlaků. Vlak není klimatizovaný a kupé je osmimístné a je v něm docela málo místa. Přesto s více než hodinovým zpožděním vyrážíme na pětihodinovou jízdu směr Poznaň. Tam nakonec vlak doráží jen s čtyřicetiminutovým zpožděním. Vystupujeme a hledáme zastávku tramvaje číslo 17, kterou ne a ne najít, protože se nachází asi 3 zastávky od hlavního nádraží. Toto bloudění nás stojí asi hodinu času a jelikož je zima a prší tak do našeho hostelu dorážíme se značným zpožděním a ještě promočení a promrzlí. Jízdenku na tramvaj kupujeme v automatu na zastávce. Bankovky mi to nebere, tak využívám bezkontaktní platby kartou, která proběhne bez problémů.
Botanik hostel za velmi příjemnou cenu 745 Kč za čtyřlůžkový pokoj s jednou z nejrychlejších wifi co jsem kdy na hotelech zažil, je velice luxusní, jen ty hromadné sprchy mohli domyslet lépe. Odtok totiž nestíhal a absence předělu mezi zbytkem koupelny a sprchou způsobil to, že v celé koupelně vč. záchodů byla solidní kaluž. Dáme sprchu večeři a jdeme spát. Zítra musíme brzo vstávat, protože na letiště je to hodina pěšky a letí nám to v sedm ráno.
Poznaň - náš pokoj v Botanik hostel
2.7.2017 Polsko, Španělsko, USA
Vstáváme v půl páté. Provedeme ranní hygienu, sbalíme se a vyrážíme směr letiště. Za deště procházíme vilovou čtvrtí Poznaně až dojdeme k hlavní silnici, která nás dovede až na letiště. Po příchodu jdeme hned na bezpečnostní kontrolu, kde si brácha i přes několikanásobné upozorňování nechá bandasku plnou vody. Ostuda hned ze startu. Poté už čekáme asi půlhodiny, než se otevře „gate“. Mezitím stihneme posnídat a na záchodě doplnit láhve vodou na cestu.
Nalodění a let se společnosti Wizz air proběhne bez komplikací a my se tak kolem půl desáté objevujeme v Barceloně na terminálu 2. Jelikož náš další let do Oaklandu letí z terminálu 1, tak hledáme způsob, jak se tam dostaneme, což řeší shutle bus, který mezi těmito terminály zdarma přejíždí.
Barcelona - pohled na terminál 1 z terminálu 2 letiště El Prat
Co už je trošku složitější je vyznat se v šipkách, které nás na něj směřují. Šipka dolů na ceduli neznamené ve Španělsku dolů, ale rovně, takže než na to přijdeme tak trochu po letišti pochodíme. Naštěstí máme čas. Po přesunu na terminál 1 se zkoušíme odbavit přes automat, což se nám nedaří, tak jdeme k první přepážce společnosti Iberia, kterou uvidíme. Tam nám vysvětlí, že chek-in startuje až 2 hodiny před odletem a napíše nám čísla přepážek, kde bude probíhat. Jelikož je něco po desáté a nám to letí až v půl třetí tak to jdeme někde zakempit.
Barcelona - čekání na check in (foto Lukáš)
Když se čas přiblíží k zodpovězení hlavní otázky: Jsou ty letenky za 5500 opravdu platné a nebudeme tak trávit 3 týdny dovolené ve Španělsku, jdeme s lehkou nervozitou na přepážku společnosti Level. Je to tam, letenky byly platné, letíme. Dokonce po nás ani nechtěli vidět platnou Estu, kterou si pravděpodobně načetl z našich pasů. Další překvapivou věcí bylo to, že jsme museli zadávat adresu našeho prvního hotelu, kde jsme první noc spali. No hotelu. Chlapík na přepážce říkal: ,,Prostě nějakou adresu“, takže kdybych si nějakou platnou vymyslel, tak bez problému projdu. Získáváme boarding pasy a jdeme na bezpečnostní kontrolu. Tentokrát všichni projdeme bez problému a přecházíme k pasové kontrole, kde celnici zaujaly mé ukrajinskými razítky poseté poslední dva listy pasu. Poté už čekáme na odlet nedaleko našeho gatu. Na záchodě napustíme všechny bandasky a kamelbeky vodou, abychom ten třinácti hodinový let bez jídla a pití nějak přežili a pak už se přesouváme ke gatu k nalodění. Docela nás vyděsí dlouhá fronta a malé letadýlko Vuelingu, které stojí u našeho tubusu, a kterým si myslíme, že poletíme a do kterého se dle délky řady nemůžeme vejít. Fronta je dlouhá a příliš se nehýbe, mezitím se dovídáme, že to malé letadlo není naše a že budeme postupně autobusy přepraveni ke správnému letadlu, které stojí jinde. Dále zjišťujeme,že Španělé příliš neřeší jak veliká zavazadla si berete na palubu a tak mají někteří poměrně veliké příruční zavazadlo a k tomu několik tašek, vedle kterých my s našimi výletními batůžky musíme působit poměrně komicky. Fronta se dává do pohybu a my konečně nastupujeme do autobusu, který nás veze mimo terminál někde k hangárům na odstavné plochy, kde stojí náš Airbus A330 společnosti Level. Na palubě nás mile překvapují obrazovky se zábavním portálem na opěradlech sedadel před námi a daleko více místa na nohy než v A320 od Wizz airu. Zábavní portál nabízí spoustu nových filmů a tak mi při sledování posledního dílu Star wars nevadí, že vylétáme s hodinovým zpožděním. Let probíhá bez problémů, přestože se mi ho přes prášek na spaní nedaří příliš prospat. Do Oaklandu přilétáme před devatenáctou hodinou místního času a z letadla jdeme rovnou na imigrační nebo-li pasovou kontrolu, kde uvidíme zda budeme či nebudeme vpuštěni do USA. Zde vůbec nebyl problém, jak mě všichni strašili, že jsme šli všichni tři najednou k jedné přepážce a po několika otázkách typu co zde budeme dělat a kde všude chceme jet jsme dostali razítka do pasu na závěr se zeptal kolik máme sebou peněz. Po odpovědi 400$ každý se trochu úředník zděsil, tak jsem ho uklidnil, že máme ještě kreditky to ho uspokojilo a byli jsme vpuštěni dále. Ještě nás čekala jedna kontrola, kde se nás ptali zda nevezeme maso a jiné podobně zakázané zemědělské produkty a poté už jsme byli vypuštěni ven do USA. Nyní je potřeba dostat se na hotel. Z google maps jsem měl zjištěno, že by se k němu dalo dojít pěšky, přestože byl poměrně nedaleko, jenže jsme se ocitli na jiném místě, než mi google ukazoval a z tohoto místa nevedly žádné chodníky pro pěší. Číslo autobusu, který by nás tam mohl odvézt jsme neznali a tak nezbývalo než jet nadzemkou (monorailem) tzv. Bartem. Zde je malý chyták na turisty, kdy směrem z letiště si nekupujete lístek, který si koupíte až na další zastávce, která je i zároveň konečná. Samozřejmě se zde neuvádí cena. Když totiž dojedete jednotkou bez řidiče na konečnou a zároveň přestupní stanici Coliseum, tak na vás vybafne poplatek 6$ na osobu. Chyták je to i proto, že stejnou trasu zpátky jsme jeli autobusem za 2,25$. Platí se to v automatu, kdy si dle tabulky nabijete jízdenku na určitou cenu a poté procházíte turnikety. Když máte nabito málo tak v cílové stanici jsou automaty, které vám umožní dobít jízdenku na potřebnou sumu. Bez toho neprojdete turniketem ven.
Oakland - přestupní stanice Coliseum místní nadzemky Bart
Evropské debetní karty zde fungují jen musíte místo debet zadat volbu credit. My zchudlí o 6$ Bart opouštíme a vydáváme se pěšky k našemu Motelu 6, který jsme z vlaku viděli. Zjišťujeme, že celá tato oblast je solidní gheto plné černochů a různých individuí. S pořádkem si tady taky moc hlavu nelámou (ale to nakonec ve všech městech v USA), takže první dojmy z této země nejsou nic moc. Dojdeme na hotel, kde u vstupu je hlídač (toho jsme zažili jen zde) a jdeme na recepci. Registrace proběhla bez problémů takže první noc v USA máme, kde spát. Jako v jediném hotelu z těch co jsme v USA spali zde není wifi ani lednička či mikrovlnka, takže přestože je to jedno z nejdražšších ubytování, kde budeme spát, tak vybavenost tohoto hotelu je absolutně nejslabší. A i typický bazén pro tento typ hotelů je momentálně mimo provoz. Je kolem deváté hodiny večerní. Máme hlad a protože ze všech těch sladkostí co jsme měli na cestu je nám už blbě a jelikož jsme v USA, tak jdeme na pořádný americký hamburger. Jenže je po osmé a všechny fast foody co jsou poblíž a že jich tady je, jsou až na Drive in zavřené. Brácha to vzdává a jde si na benzínku koupit bagetu, kde mu prodavač horko těžko rozměňuje stodolarovku, protože má problém dopočítat se kolik, že to vlastně vrací. Já mezitím čekám u Burger kingu, kde kradu wifi zdarma. Když dorazí, tak nás nějaký černoch lanaří k podpisu nějaké petice a když zjistí že nejsme občané, ale jen turisti, tak nám nabízí že máme přijít do nějakého jejich spolku přikyvujeme a odcházíme směr hotel, když tu zahlédnu, že v Jack in box sedí uvnitř lidé. Naše kroky proto směřují přímo tam. Dám si menu s sebou, podívám se jak vypadá large kelímek, pomalu jako kýbl (v nadsázce), a jak vypadá populace, která se zde stravuje a jdeme zpět na pokoj. Povečeříme a jdeme se pokusit usnout. Kupodivu mi to časový posun dovolí máme tak před sebou první noc v USA. Zítra se musíme přesunout do San Jose k vyzvednutí auta a poté se vydáme na jih k slavné Higway 1.
Užitečné odkazy:
Happyfly.cz
Jaknaletenky.cz
Aerolinka Level
Aerolinka Wizzair
Stránky polské železnice
Botanik hostel v Poznani na www.booking.com
Motel 6 v Oaklandu
Oficiální stránky pro vyřízení ESTy
Stránky nadzemky BART
