13.7.2016 - Dnipro (bývalý Dněpropetrovsk)
Dnes máme na programu jednodenní zastávku ve městě Dněpropetrovsk, které je bývalé hlavní město raketového průmyslu Sovětského svazu o jehož důležitostí svědčí i skutečnost, že v té době jste se do města bez zvláštního povolení nedostali. Přestože jsme pár raket viděli, tak největší atrakcí se pro nás stalo něco úplně jiného.
Probuzeni jsme v 6 ráno asi hodinu od cíle. Přestože vagón byl klimatizovaný a pohodlný, tak hovořit o tom, že byl někdo z nás dostatečně vyspaný kvůli krátké cestě, nejde. Po příjezdu si to míříme rovnou do úschovny, kde je na výběr ze dvou možností. Buďto skříňky, nebo okýnko. Abychom se vyhnuli co nejvíce konverzaci volíme skříňky. Navíc jsou i levnější. Mezitím na Radima přijde nepřekonatelná touha vyzkoušet místní veřejný turecký záchod. My ho jdeme čekat do čekárny. Sotva se usadíme už po nás chce dozorkyně čekárny vidět jízdenky. Když vidí, že je hledáme v batohu ani je nechce vidět a odchází. Mezitím ještě stihne zpražit pohledem Miruna, který má sáček s pečivem a pitím položený na zemi, když si to vše položí na sedadlo vedle, tak spokojeně odchází. Radim dorazil a může se vydat do města. Už teď kolem osmé hodiny je jasné, že dneska bude pekelné horko.
Dnipro - přednádraží
Dnipro - hlavní nádraží
Dnipro - konečná tramvají a stav kolejové dráhy
Dnipro - konečná tramvají a stav kolejové dráhy
Naším prvním cílem je najít nějakou pláž u řeky, kterou jsme předtím objevili na leteckých snímcích google maps,a kde bychom se mohli vykoupat a dospat dnešní krátkou noc. Od nádraží se vydáváme bývalou třídou Karla Marxe (dnes třída Dmintra Javornicjkavo) podél tramvajových kolejí, které jsou v dost dezolátním stavu, k prvnímu silničnímu mostu přes řeku, který jsme na mapě viděli.
Dnipro - bývalý Karl Marx prospekt< dnes Prospekt Dmintra Javornicjkavo
Když dojdeme k místu, kde již vidíme „Novyj most“, tak dáme pauzu na snídaní v malém parčíku. Někteří tam usínají.
Dnipro - "Novyj most" přes řeku Dněpr
Dnipro - Dněpr
Dnipro - nábřeží podél Dněpru
Po této pauze už pokračujeme k „Novému mostu“ a dostáváme se přes řeku. Je třeba podotknout, že „Novyj most“ rozhodně není nový a místy se skrze něj můžete podívat na řeku pod vašima nohama.
Na pláž dorazíme kolem deváté hodiny a ani cedule, které všude okolo zakazují koupání, nám nezabrání se společně s místními v Dněpru plném řas vykoupat a potom se konečně pořádně dospat. Z pláže máme pěkný výhled na místní panorama, které by mělo připomínat New York.
Panorama Manhattanu na Dniperský způsob
Mezitím si k nám přilehne místní potulný pes, který dostane přezdívku Lajka. Přestože Lajce házíme kousky pečiva. Po očmuchání a zjištění, že to není salám, s díkem odmítne. Místní potulní psi zde asi hlady netrpí.
Dnipro - odpočívající Lajka na pláži u Dněpru
Po jedenácté opouštíme Lajku a přes most se vracíme na druhý břeh.
Dnipro - cestou na druhý břeh Dněpru
Dnipro - cestou na druhý břeh Dněpru
Dnipro - pohled z mostu na Dněpr
Teď je zapotřebí najít místo, kde poobědváme a po dvou dnech i civilizované místo na vykonání veliké potřeby. Nakonec zakotvíme v obchodním domě, nedaleko „Nového mostu“. Protože už vážně musím, jdu prvně hledat záchody. Krize už je tak velká, že jsem ochotný zaplatit 5 UAH a risknout i turecký záchod. Když zjistím, že je zde normální mísa, tak mě následuje i zbytek osazenstva. Po této potřebné relaxaci je potřeba zase naplnit žaludek a střeva. K tomu nám výtečně poslouží jídelna Puzzat chata, která se v tomto obchodním domě nachází. V nabídce mají bilý boršč, tak vyzkouším. Popravdě byl nic moc. Po obědě už můžeme konečně vyrazit ke zbytku prohlídky města. Jdeme kolem budovy cirkusu a projdeme si nábřeží Dněpru až dojdeme k Ševčenkově parku.
Dnipro - budova cirkusu
Dnipro - Novyj most
Dnipro - Dněpr
Dnipro - Ševčenkův park
V parku si dáme menší přestávku na zmrzlinu a pokračujeme na začátek bývalé Marxovy třídy, abychom se po ní a po její paralelní variantě (Puškinově třídě) pomalu navraceli k nádraží. Obě třídy mají asi 5 km, takže krátká procházka to v tom horku není.
Dnipro - začátek bývalého Karl Marx prospektu
Chceme se totiž dostat k raketovému parku, kde by měly být vystaveny rakety místní produkce. Než tam ovšem dojdeme, narazíme na normální park a ve stínu to asi na hodinu zalomíme. Potom pokračujeme podél Puškinovy třídy až konečně dojdeme k onomu raketovému parku. Odtud pokračujeme s drobnými zastávkami dál dokud nedojdeme ke stanici metra. Většině už se chodit nechce, proto padne rozhodnutí, že se na nádraží svezeme metrem. Jdeme tedy dovnitř. Vstupní podzemní hala metra je projektována opravdu velkoryse jenže jsme v ní jaksi jediní a působí tu to tak docela strašidelným dojmem. Dojdeme k turniketům, kde je i plánek metra. V něm se dovídáme, že odsud se dá dostat do centra a že zde je ještě jedna linka. Že je tam něco nakresleno čárkovaně neřešíme, protože to je stejně jenom v ruštině a nerozumíme tomu. V pokladně si proto každý koupí dva žetony s opravdu šokující cenou 2 UAH (Kč) za kus. Když vezmu v potaz, že za celou dobu co tady jsme prošli turniketem asi dva lidi a co se týče personálu je tady obdobné složení jako v Kyjevě tj. prodavačka žetonů, hlídačka u turniketů, výpravčí a dvě hlídačky eskalátoru, tak nevím jak je možné, že se tohle celé uživí. Sjíždíme dolů po eskalátorech a hned nás praští do nosu zatuchlý smrad, jak v nějakém starém sklepě. Na metro v obou směrech čeká cca 20 lidí včetně nás. Když u cedulky s následujícími stanicemi vidím už jen zastávku Vokzal (nádraží), tak dostávám podezření, že onen plánek u turniketů nebyl až tak pravdivý. No nic vyzkoušíme, kde dojedeme a kde nás vyhodí. Když po necelých deseti minutách tři vozová souprava dorazí, nasedáme a jedeme. Nakonec jedeme opravdu jen jednu zastávku, protože zde už všichni vystupují a vagóny prochází i výpravčí. Náš plán najíst se v centru selhává a my tak musíme najít něco poblíž nádraží. Nakonec se usazujeme v restauraci stylizované do USA v 60. let, kde si dáváme, jak jinak než pivo a hamburgery. Po večeři se vydáme nakoupit zásoby na cestu a jdeme pomálu na nádraží vyzvednout batohy. Máme ještě čas, tak jdeme znova navštívit čekárnu. V té původní, kde jsme byli ráno, se dovídáme, že s našimi jízdenkami můžeme jít do VIP čekárny naproti. Sice se v ničem neliší, ale proč toho nevyužít. Jakmile přistaví náš vlak do Oděsy, tak se jdeme rovnou nalodit. Prosby a modlitby za klimatizovaný vagón vyslyšeny nebyly a my se tak opět ukládáme do vyhřátého vagónu a sektoru, kde není možné otevřít okna. Při čekání na odjezd se Mirun stane aktérem lovu Ukrajinek na západní turisty. Kdy mladá Ukrajinka, která šla do vagónu vypravit svou maminku, mu po maminčině schválení Miruna jako vhodného adepta, kde první byl dotaz zda jsme Poláci, nechává Mirunovi na papírku svoje jméno a telefonní číslo. Sice dneska nemáme klimatizaci, ale společnost na cestě nám dnes budou dělat dvě mladé Ukrajinky Káťa a Máša, které směřují stejně jako my do Odděsy. Nejdříve jsou trochu stydlivé a potom co vidí jakou rychlostí do sebe klopíme vodku i zděšené, ale zítra už bude vše jinak.
Užitečné odkazy:
Stránky Ukrajinské železnice, kde je možno rezervovat jízdenky
Dnipro očima Romana Herdy
