16.4.2017 - Zakarpatská Ukrajina
Třetí den na Zakarpatí jsme si museli opět trochu přivstat. Potřebujeme totiž stihnout električku, která nás přes Zakarpatský Semmering zaveze do vesnice Sjanky, odkud se vydáme zpět do vesnice Volosjanka, přes Užanský průsmyk. Dnešní den bude částečně podobný jako před rokem, kdy jsem Užanský průsmyk rovněž navštívil. Dnes ale nepůjdeme podél trati nýbrž po silnici.
Pohled na Užanský průsmyk a vesnici Užok
My ze skupiny A musíme vstávat kolem půl osmé, abychom se stihli nabalit, nasnídat (v mém případě po včerejší žranici jen sporadicky), dojít na nádraží, koupit všem jízdenky a nezmeškat vlak, který odjíždí 8:50. Skupina B, která musí na hoteu čekat, až bude pro ně připravená snídaně, využívá k přepravě na nádraží taxi. Nakonec se všichni včas sejdeme a nasedáme do električky směr Sjanky. Při výjezdu se nám na pravé straně zjeví Užhorodské gheto, které místní se smíchem označují jako Las Vegas. Je vidět, že je významný den, protože dnes nikdo nic ve vlaku neprodává ani nežebrá. Plně zaplněný vlak se v průběhu cesty k městu Velkyj Bereznyj vyprázdňuje a za ním už jede poloprázdný.
V električce do vesnice Sjanky (foto Nikol P.)
Po dvou hodinách jízdy dorážíme na zastávku Volosjanka, odkud vlak začne serpentinovitě stoupat až nastoupá několik set výškových metrů.
Železniční most nad vesnicí Užok (foto Nikol P.)
Vlak stoupá nad vesnicí Volosjanka
Stoupá až dorazí na konečnou zastávku ve vesnici Sjanky, kde nás nemile překvapí vrstva sněhu ležící všude po okolí. Novinkou je nově budovaná staniční budova.
Schodiště vlaku slouží zároveň jako odpadkový koš
Přednádraží vesnice Sjanky
Cestou skrze vesnicí Sjanky
Vydáváme se skrze vesnici až dorazíme na hlavní spojovací cestu, která od minulého roku doznala značných změn. Změť kráterů byla vyměněna za zcela novou silnici. Znát to bylo především na hustotě a rychlosti projíždějících automobilů.
Opravená silnice - tohle se na Ukrajině jen tak nevidí
Cestou skrze vesnici Zabor na Užanský průsmyk
Po této silnici pokračujeme až k příhraniční kontrole, kde jsou nám zkontrolovány pasy a poté pokračujeme s malou pauzou u rozcestníku dále.
Rozcestník za příhraniční konrolou
Neujdeme však mnoho metrů, když konečně najdu (loni jsme ho minuli), památník padlých bojovníků, kteří zde bojovali během první světové války.
Pokračujeme dále. Další příjemnou změnou je, že trasa vedoucí po červené značce je přeznačena do konečně použitelné podoby. My po ní chvíli pokračujeme, sejdeme z hlavní silnice a dojdeme na panoramatickou vyhlídku, kde je připraveno posazení, které využijeme k obědu.
Pohled na Užanský průsmyk
Vyhlídka nad Užanským průsmykem
Posezení nad Užanským průsmykem
Jelikož jsme sešli z hlavní cesty a nechceme pokračovat po červené značce, tak se musíme pár set metrů vrátit. Ze serpentínovité silnice se nám zobrazují zajímavé pohledy na Užanský průsmyk a vesnici Užok.
Cesta Užanským průsmykem - nahoře vykukují elektrické sloupy železnice
Užok
Užok
Cesta Užanským průsmykemu
Cesta Užanským průsmykemu
Vesnice Užok, je celkem podlouhlá a až na občasnou omladinu dnes docela vylidněná. Největší zajímavostí Užoku je policejní kontrolní stanoviště s velikou cedulí „stop kontrola“, které se nachází uprostřed vesnice. Údajně toto místo má sloužit jako prevence před pašeráky, nebo potřebám místních oligarchů.
Ve vesnici Užok
Zajímavě řešený hřbitov ve vesnici Volosjanka
Jelikož se pomalu blížíme k cíli, jehož cestu jsme zvládli rychleji než jsme čekali, tak pomalu začínáme přemýšlet, co budeme dělat se zbývajícím časem, neboť nám zbývají ještě dvě hodiny do odjezdu vlaku. Nakonec situaci vyřeší otevřený hotel, který se nám překvapivě zjevil uprostřed vesnice Velkyj Bereznyj. Jelikož zde mají čepované Černihivské pivo a uvařený boršč, tak nám čekání velice rychle uběhne. Navíc se tu před námi usídlila skupina Slováků, kteří se s námi dali do řeči a po nich přišla na čaj i skupinka místních modelek,což byl pro některé z nás zlatý hřeb dnešního odpoledne. Když se čas nachýlil, přesunuli jsme se nádraží a z něj se vydali vlakem zpět do Užhorodu. Společně jsem došli na Korzo, kde jsem se rozdělili. Kromě mě a Miruna se všichni vydali na večeři do restaurace Komora. Já s Mirunem jsme měli domluvenou večeři s našimi kamarádkami z Dnipra, se kterými jsem trávili příjemný večer až do zavíračky. Potom jsem se všichni rozešli na pokoje, kde jsme ještě já, Mirun a Nikola měli jistý půllitrový rest, který bylo potřeba splnit. Když jsme usínall za zvuků Rusko ukrajinské muziky, tak bylo na hodinách kolem půl druhé ráno.
Užitečné odkazy:
Jízdní řady zakarpatských električek
