1 - 2.7.2016 - Česká republika, Slovensko, Ukrajina
Dneškem začíná naše veliké letní putování po Ukrajině. První den bude především ve znamení přesunu z Čech do Zakarpatského Rakhivu.Jelikož naše šestičlenná skupina je složena z celé České republiky (České Budějovice, Hradec Králové, Adamov, Mladá Boleslav, Chrudim a Ostrava), tak na nádraží v Ostravě mám sraz jenom s Markem. Ostatní Míša, Jožka, Lucie a Tom již sedí ve vlaku Le z Prahy. Oproti minulým dvěma cestám na Ukrajinu budeme cestovat zase trochu odlišně. Spoj LE Ostrava – Užhorod přijíždějící do Užhorodu kolem třetí hodiny je vyprodaný a my díky toho objevujeme možnost, kdy něco před půlnocí jede ještě jeden LE do Košic, který přijíždí kolem čtvrté hodiny ranní. V 6:30 potom z Košic do Užhorodu jede dálkový autobus společnosti Eurobus. A jelikož na tento spoj je možné koupit přes internet jízdenku s rezervací, tak nehrozí, že bychom se do tohohle spoje nevešli. Navíc dvou a půlhodinová prodleva v Košicích poskytuje dostatečný polštář pro případné zpoždění z Čech.
Zpět tedy do Ostravy. Jelikož každý z nás přijel po vlastní ose, tak se na nádraží s Markem chvilku hledáme. Jakmile se najdeme uplyne ještě několik minut do příjezdu vlaku. Tam se potkáváme a seznamujeme s ostatníma, protože někteří jsme se viděli poprvé (vyjma nás co měli už sraz v Pardubicích). Po seznámení prodiskutujeme ještě plány na následující dny a kolem půlnoci, kdy ve vlaku zhasínají světla se jdeme pokusit spát.
Ráno zcela rozlámaní a pořádně nevyspalí se probouzíme těsně před Košicema. I když jsou 4 ráno, tak nádraží je otevřené a my se s věcmi usazujeme do nejvyššího patra. Někteří se rozhodnou zkrátit si čekání návštěvou centra Košic. Já, jelikož tu čest navštívit centrum jsem měl už před půl rokem, tak se nabízím, že pohlídám batohy. Nakonec se mnou zůstává i Lucie. Když se všichni vrátí a čas se přiblíží šesté hodině. Sbalíme věci a přesouváme se k nedalekému autobusovému nádraží. Plně obsazený autobus přijíždí na čas a na rozdíl od vánoční zkušenosti je opravdu místenkový. Asi je to tím, že se jedná o slovenský autobus. Když dorazíme k hranicím, tak nás uvitá nekonečná fronta v řadě stojících automobilů, čekajících na odbavení na slovenské straně. My naštěstí jako autobus máme jiný jízdní pruh, který je prázdný a dostáváme se tak rovnou na řadu. Nicméně ani tato skutečnost nezabrání tomu, že zde stejně stojíme dvě hodiny. A jelikož začíná být pořádné vedro a autobus má vypnutý motor a tím i neběžící klimatizaci, tak většinu času trávíme postáváním venku vedle autobusu. Když jsme puštěni dále, tak nás ještě čeká ukrajinská strana, kde se ovšem zdržíme jen něco málo kolem půlhodiny. Zdržení na hranicích způsobilo, že jsem přijeli do Užhorodu s hodinovým zpožděním, což mělo za následek to, že máme hodinu na to abychom rychle vyměnili peníze, nakoupili jídlo, vodku na cestu a především lístek na maršutku do Rakhivu. Tak hezky popořádku. Tím, že máme málo času a nestihneme si zajít někde dále, musíme využít směnárnu u autobusového nádraží, která má ovšem o něco horší kurz než směnárny dále ve městě. Jakmile máme směněno, jdeme rovnou koupit jízdenku do Rakhivu. Jelikož mám z internetu zjištěno, že by měla jet mašrutkav v jednu hodinu, tak dříve, než ji na elektronické tabuli objevím, se mě ujímá pokladní a ptá se kde chceme jet. Když řekneme Rakhiv, tak nám obratem prodává jízdenky. Cena za jednoho vč. batohu je kolem 120 Kč. Peníze máme, jízdenky máme, času nám ještě taky trochu zbývá, takže jdeme nakoupit zásoby na cestu. K tomuto účelu poslouží více než dostatečně nedaleký Vopak. Když je jídlo a vodka nakoupená, stihneme si ve stánku dát ještě Kvas (sladký kvašený nápoj s kofilovou příchutí). Poté už jdeme hledat naši mašrutku. Jelikož mašrutky jsou trochu větší dodávky, tak jsem zvědav, kde naskládáme naše batohy. Kupodivu několik úložných prostor se v Karoserii nabízí a když v nich dojde místo, tak svému účelu perfektně poslouží i výstupní prostor u zadních dveří a nakonec i chodbička. Prostě scéna, jak z nějakého afrického filmu. Ještě že nemusíme sedět na střeše.
Když není místo v zavazadlovém prostoru, tak se najde v mašrutce
V maršutce do Rakhivu - není nám horko
Když se přiblížíme k Rakhivu a větším horám, tak dojde k naprosté změně počasí. Pekelné horko mění na hustý liják. V tomhle dešti jedeme po klikaté cestě vedle lehce rozvodněné a rozdivočelé řeky, od které nás oddělují jen na první pohled ne příliš spolehlivá svodidla. Jinak řečeno, poslední hodina jízdy je značně adrenalinová. Těsně před Rakhivem, řidič přibrzdí poblíž terénního automobilu, který vyletěl z cesty a od skutálení do rozbouřené řeky ho dělí jen několik větví. Ti odvážnější jdou zkontrolovat jestli tam nikdo není, když není pokračujeme v cestě dále. Něco po šesté dorážíme konečně do Rakhivu. Déšť ještě více zesílil a tak po cestě do nedalekého hostelu pořádně zmokneme. Hostel se jmeoval DREAM Hostel Carpathians Rakhiv.
Na hostelu s rezervací žádné komplikace nenastávají a tak nás mladá recepční vede na náš pokoj, kde nám všechno představí, ukáže. Desetkrát se nám omluví za svou angličtinu a nakonec se nám i představí (což je v místních končinách poměrně běžný jev). My se tak za 70 Kč na noc ocitáme ve velmi luxusním nově zrekonstruovaném hostelu.
Jakmile se zabydlíme, jdeme do protější restaurace na večeři. Jelikož zde čepované pivo stojí 15 Kč, tak se večeře trochu protáhne. Navíc ve vedlejší místnosti něco oslavuje skupina Ukrajinců, která nás vyzve ať si jdeme s nimi zatančit.
Překvapivě se ukáže, že vyzyvatelka pracovala několik let v Čechách konkrétně ve Zlíně a Ostravě. Když se čas přiblíží k desáté hodině, tak ještě nejdeme spát, jak by někteří čekali, ale jdeme se podívat do centra Rachivu, kterou nakonec zakončíme dvěma pivy v další hospodě. V menší či větší náladě se pak pomalu navracíme na pokoj. V hlavě se mi honí otázka, jak budeme zítra všichni vypadat, protože nás zítra čeká první den v horách a pořádný záběr.
Užitečné odkazy:
Stránky Leo expressStránky autobusové společnosti Eurobus
Jízdní řády maršutek
Rachiv na www.dusekarpat.cz
Dream Hostel Carpathians Rakhiv