9.7.2016 - Ukrajina
Tento den bude ve znamení veliké premiéry. Poprvé totiž pojedeme nočním vlakem a to skoro přes celou Ukrajinu až do Kyjeva. Před tím, ale trávíme den zevrubnou prohlídku Užhorodu.
Koleje rekonstruované "Dětské železnice" v Užhorodě
Jelikož vlak jede až v 16 hodin, máme dneska hodně času a proto si pospíme. Plně využijeme času pro opuštění hotelu, což je ve 12 hodin. U kostela svatého Juria na křižovatce Korza a Vološinovy ulice čekáme až se k nám připojí Marek. Než ovšem dorazí, tak Radima uloví pouliční naháněčka na degustaci kávy. Krátce na to dorazí Marek a když se Radim ani po 20ti minutách nevrací, tak na nádraží, kde si musíme dát věci do úschovny, vyrážíme bez něj. Tam na něj ještě asi půlhodiny čekáme. Když konečně dorazí a nechybí mu žádné končetiny ani orgány, tak jdeme hledat úschovnu (kaměru schovu), která by se měla nacházet někde v přízemí. Pomocí navigačních šipek ji lehce nacházíme, ale je zrovna zavřená. Ovšem fronta stojících lidí před vchodem, nám dává nadějí, že bude brzy otevřena. A po pěti minutách se tak opravdu stane. Zde si za 20 UAH za batoh necháváme věci a vracíme se zpět k Atlantu, kde si v nedaleké jídelně dáme oběd.
Po něm už se vydáváme na prohlídku města. Tentokrát přeskakujeme klasiku v podobě lipové aleje, busty Masaryka i ulice Ivana Olbrachta a vydáváme se rovnou k filharmonii a Dětská železnici. U ni se na krátko pozastavím, protože od minulé návštěvy se zde událo mnoho změn a vypadá to, že se železnice obnovuje.
Nově zrekonstruovaná "Dětská železnice" v Užhorodě
Po Dětské železnici dojdeme až do Pidzamkového parku, kde si prohlédneme místní sportoviště a za ním se pokoušíme marně najít gheto, které jsem o Velikonocích viděl z vlaku. Po tomto neúspěchu, se přes děravý most, který je mimochodem opravený způsobem, že všechny díry v něm jsou zasypány, pokračujeme po druhém břehu Uže k pěší lávce. Kousek od ní se ještě zastavíme u sošky vojáka Švejka a potom jdeme na Korzo, protože potřebujeme nakoupit štamprle, abychom na naší cestě mohli popíjet vodku jako kultivovaní lidé (což ovšem nebude platit o jejím množství). Cena za štamprli se pohybovala kolem 20 – 25 UAH. Po nakoupení „suvenýrů“ na cestu se vracíme Švábskou ulici na nádraží se zastávkou ve Vopaku, kde musíme nakoupit jídlo, pití a především vodku na třináctihodinovou cestu. Potom, už nezbývá nic jiného než vyzvednou batohy a jít najít svůj spací vagón.
Osmnácti vozový noční vlak do Kyjeva - náš vagón se nachází někde vepředu
Jelikož máme číslo vagónu 4 a stojíme u čísla 13, tak se ještě trochu projdeme. Před nástupem do vlaku musíte nejprve u dálkových rychlíků předložit platnou jízdenku a cestovní pas průvodčímu. První jízdenku zkontroluje a načte do „popky“ bez problémů u druhé už se mu to nedaří a u dalších už načítání vzdává a pouští nás bez této procedury. Venku je přes 30°C a vagón stojí celou dobu na slunci a podle toho to tak uvnitř i vypadá. Navíc máme oddíl, kde není možné otevřít okno. Takže sauna jak má být. Batohy uložíme do rakve pod dolními lehátky a celí natěšení z třídy plackartnyj musíme hned vyzkoušet jakým způsobem se skládají všechna lehátka. Především ty podélné.
3. vlaková třída tzv. Plackartnyj
Zásoby na zvládnutí patnácti hodinové cesty
Podélná lehátka pro člověka sovětského typu
Balíček s povlekčením a ručníkem na cestu
Lehkým zklamáním a zároveň úlevou byla skutečnost, že zde není turecký záchod. Jediný problém jsme měli s mytím rukou v umyvadle, protože ať jsme točili s kohoutky jak jsme chtěli, tak voda netekla. Po delší době jsme zjistili, že je ještě potřeba zmáčknout takový kolík, který trčí z kohoutku.
Vlak se rozjíždí a průvodčí po nás žádá jízdenky, které nám už kontroloval při vstupu. S tím ovšem někteří nepočítají a nějakou dobu ji hledají. Po odevzdání jízdenek obdrží každý z nás balíček s povlečením a ručníkem. Matrace a polštář jsou srolovány v místech pro zavazadla nad hlavou. Po této proceduře už nezbývá nic jiného než narazit první láhev vodky. Celkem jich máme 5 což nám vydrží jenom do Lvova, kde přijíždíme v deset večer. Mezitím poloprázdný vlak absolvuje cestu přes Mukačevo a Karpaty a zprvu dle našeho názoru zastavuje v každé vesnici. Během cesty samozřejmě Ukrajinci pozavírali všechny okna, takže já rezignuji a jedu bez trička a pot ve velkém utírám do ručníku. Ve Lvově se vymění část osazenstva a vlak se zaplní. My už v lehce podnapilém stavu vyleháváme na svých lehátkách. V tom do místa, kde spí Marek dorazí mladá pěkná Ukrajinka, která má místo nad ním. Marek zatím spí. V tom okamžiku, jak dorazí, tak Mirun s Radimem zbystří a gentlemansky ji pomůžou s těžkým zavazadlem a rozložením těžkého lehátka do spací pozice. V tom se probudí Marek a na celý vagón nahlas řekne „U těba bojfrend ?“ (máš přítele). Touto nečekanou větou nás dostal naprosto do kolen a Ukrajinka šla mlčky co nejrychleji spát. My pobavení Markem a posilnění alkoholem se bavíme touto situací a pozorujeme co se odehrává ve zbytku části vagónu. Přesto, že jsme lehce hluční, tak s námi nikdo nemá problémy. Jen průvodčí nám dává přátelsky najevo, že bychom se mohli trochu utišit. Potom už konečně usínáme.
Užitečné odkazy:
Stránky Ukrajinské železnice, kde je možno rezervovat jízdenky
Užhorod na www.dusekarpat.cz
