5,6. den - Rakhiv, Užhorod

6.7.2016 - Rakhiv, Ukrajina

V této kapitole popíšu rovnou dva následující dny, protože odpočinkový den Rakhivu bude kvůli mojí zdravotní indispozici poněkud stručný a následující den bude ve znamení návratu do Užhorodu.

Rakhiv

Ráno se probudím a na žaludku mě svírá něco jako kocovina. Málo jsme toho včera nevypil, tak to neřeším. Po snídani se opět rozdělíme. Tom se rozhodne nás opustit a vydá se do Užhorodu a do slovenských Tater. Míša s Jožou se vydají maršutkou za Rakhiv do místa, kde se údajně nachází střed Evropy, Lucie zůstává zatím na hostelu a já s Markem jdeme směnit peníze, nakoupit a pozdravit jeho kamarády z předchozí noci. Roman pracuje jako prodavač mobilních telefonů a jakmile uvidí Marka dá se s ním do řeči. Jeho práce vč. zákazníku jde stranou. Holčina, snažící se se neúspěšně dobit si kredit na jednom z terminálů, čeká na pomoc marně. Musí počkat až Roman dokončí rozhovor. Mezitím dorazila z domu druhá prodavačka, která se rovněž účastnila včerejšího večírku. Takhle ve zkratce k zákaznickým službám na Ukrajině :-). Já při čekání na Marka, ve směnárně ještě stihnu vyměnit peníze (zde brali i české Koruny). Cestou zpátky na hostel se ještě zastavíme na tržišti, kde si Marek zakoupí tradiční kroj.

Uvaženyj gaspadin v místním kroji

Vyzvedneme z hostelu Lucii, nakoupíme si svačinu ve stánku s pečivem, obsluhovaným paní, která rovněž umí česky, protože pracovala na Moravě a vydáme se do okolních Rakhivských kopců, prozkoumat co je zde zajímavého k vidění. Před tím než vyjdeme si dám s Markem ještě po loku vodky. A to jsem dělat neměl. Když vystoupáme do kopců nad Rakhiv, začíná mi být pomalu, ale jistě nějak nevolno. Mezitím se navíc ještě rozprší.

V okolí Rakhivu

Ujdu ještě pár set metrů a oznamuji, že se vracím, že to dneska nedávám. Ostatní se se mnou vrátí na hostel, kde mě ponechají svému osudu a vydají se prozkoumat zbytek Rakhivu. Já tak se žaludeční nevolností trávím zbytek dne v posteli a modlím se ať to není něco vážnějšího co by bylo na delší dobu, protože pozítří dorazí druhá skupina a my pokračujeme hlouběji do Ukrajiny.

7.7.2016 - Zakarpatí, Ukrajina

Ráno se probouzím a cítím se docela dobře. Posnídáme, sbalíme se, klíče se nám vrátit nepdaří, protože recepce je zamčená a tak je necháváme u dveří. Svačinu na cestu nakoupíme opět ve stánku s pečivem u paní co umí česky a jdeme pomalu na autobusové nádraží. Koupíme jízdenky a kolem desáté vyrážíme na spanilou jízdu směr Užhorod. Začíná se dělat poměrně horko. Nicméně jednomu Ukrajinci fouká za krk, tak si vyžaduje zavřená všechna okýnka co přivádí trochu čerstvého a studeného vzduchu do maršutky. Kromě opětovné pětihodinové sauny cesta není ničím nikterak zajímavá až do chvíle, kdy se přiblížíme k Užhorodu. Máme asi půlhodinové zpoždění. To ovšem nezabrání řidiči sjet z plánované trasy a zajet si do servisu natankovat. Opět je neskutečné jak všichni v klidu sedí a čekají. Potom už vyrážíme po plánované trase a do Užhorodu přijíždíme s hodinovým zpožděním. Z nádraží vyrážíme rovnou směr Korzo, v jehož blízkosti máme všichni ubytování. Já spím v Atlantu, Marek v Eganu a zbytek v hostelu Hospoda. V Atlantu mě čeká překvapení v podobě staršího recepčního, který nemluví anglicky, ale jen německy. Nezbývalo než si oprášit po mnoha letech němčinu. Po ubytování se a nezbytné hygieně si dáváme sraz na Korzu. V plánu je rozlučková večeře v mé oblíbené „Korzo 10“. Kde si neobjednáváme nic jiného než „Zakarpatskou zakusku“ a několik piv k tomu.

Zakarpatská zakuska v restauraci Korzo 10 (foto Bessonek)

Po jídle nás ještě číšník přemluví na domácí Becherovku a někteří neodolají ani závěrečnému desertu. Za stmívání končíme a jdeme se projít po lipové aleji kolem Masarykovy busty a mini sošky Dobrého vojáka Švejka.

Soška "Dobrého vojáka Švejka" (foto Bessonek)

Po této procházce přijde opět chuť na pivo. Skutečnost, že se blíží jedenáctá hodina a koná se MS ve fotbale, nám situaci trochu ztěžuje. Jednak není moc podniků, kde vám po 11 nalijí a tam kde ano, je zase plno. Nakonec skončíme v „Kaktusu“, kde Marek ukecá vrchní na jednu rundu. Nakonec se u baru dá ještě pokračovat, takže zvládneme konec zápasu a k tomu ještě další pivo. Poté už se odděluji, protože ostatní chtějí ještě pokračovat a mi po včerejšku ještě není úplně nejlépe. Navíc musím kolem třetí ranní vstávat a jít pro nově dorazivší na autobusové nádraží.

Budík si natahuji na 3 ráno s tím, že brácha mi má napsat SMS, když dorazí k ukrajinské kontrole. Nejdříve mi ovšem přijde SMS od Lucie, kde píše, že se mnou, tak jak původně slibovala, nepůjde. Později přijde SMS od bráchy, že už jsou na nádraží. Napíšu Markovi, který chtěl jít taky a vydám se na cestu. Nejdříve projdu kolem recepce o jejíž bezpečnost se perfektně starají dva recepční. Jeden spí v kumbálu a druhý přikryty dekou na gauči. Naštěstí je odemčeno. V Užhorodu ve tři ráno nepotkáte vyjma občasných policejních hlídek ani nohu. A celé takto zpustlé město působí dost strašidelně. Marek na místě srazu není tak jdu sám. Všechny potkám asi v půlce Švábské ulice a vracím se s nimi zpět na hotel. Mezitím na pěší lávce potkáme Marka, který nakonec taky vyrazil. V hotelu se protáhneme nenápadně kolem bedlivě hlídajících recepčních a jdeme spát.

Tímto začala druhá etapa Ukrajinského putování.

Užitečné odkazy:

Jízdní řády maršutek
Rachiv na www.dusekarpat.cz
Hotel Atlant na Booking.com