4.7.2016 - Zakarpatí, Ukrajina
Ráno mě probouzí studený vítr. Marek to vzdává a jde si lehnout do závětří. Já mám naštěstí lepší spacák, takže vydržím. Více se zachumlám a snažím se ještě usnout. Takto po propršené noci začíná den, ve kterém zdoláme nejvyšší horu Ukrajiny Haverlu a po Černohorském hřebeni dojdeme a až k hoře Pop Ivan – Černá hora.
Haverla (2061 m.n.m)
Chatu správce jsme opouštíme po půl deváté jako poslední. Předtím jsme si ještě jednou nechali naúčtovat poplatek za vstup do národního parku (za co jsme platili včera jsme nezjistili). Počasí se vyjasnilo a rázem dnešek nevypadá tak tragicky jak se ráno mohlo zdát.
Poslední přípravy a fotky před cestou
Já nejprve vycházím poměrně navlečen. Po prvním kopečku sundávám kalhoty, dalších metrech i bundu. Výhledy se dělají vskutku parádní, tak zprvu zaostávám, protože to všechno fotím a natáčím.
Výhledy na okolí zaujmou opravdu každého
Haverla už na nás vykukuje
Když dorazíme k rozcestníku s názvem „Pod Haverloju“, tak už nás sice čeká jen nějakých 750 metrů. Ty jsou, ale vykoupeny náročným stoupáním, které zabere asi půlhodinu.
Pod Haverloju - výhledy
Haverla - závěrečné stoupání
Haverla - závěrečné stoupání
Každý jde svým tempem. Jenom Marek s Tomem se rozhodli, že budou závodit, kdo bude nahoře první. Já jsem se sice nezúčastnil, ale nejvyšší horu Ukrajiny s nadmořskou výškou 2061 metrů jsem dorazil jako třetí. Máme štěstí a Haverla je zrovna v mracích, takže až na drobné okénko nevidíme z okolních krajiny zhola nic. Potkáváme se zde s našimi slovenskými kolegy, se kterými jsme společně cestovali maršutkou do Rachivu a kteří šli opačným směrem od Pop Ivana.
Haverla - tak jsme ji konečně zdolali
Na vrcholu Haverly
Haverla - zdolání se musí oslavit pořádným výskokem
Haverla - krátké okýnko mezi mraky
Chvíli po nás dorazila skupinka mladých Ukrajinců, kteří šli nejkratší možnou cestou z chaty Zaroslak. Jedná se o trasu, kdy k chatě dojedete autem a odtud vede asi tříhodinová cesta na horu. V podstatě je trasa určená pro jednodenní výlet. Haverla je údajně pro Ukrajince něco jako pro Japonce hora Fiji, kterou by měl každý Ukrajinec alespoň jednou za život zdolat. A podle toho to tak i vypadá. Hlasité oslavy, milion selfíček a společných fotek (i s námi), gratulace, radostné objímání se a to nejen mezi sebou.
Haverla - dorazivší skupinka Ukrajinců od Zaroslaku (a důkaz o tom že Haverlu je možné zdolat s jakoukoliv výbavou)
Haverla - takto skončíte, když jste pěkná mladá Ukrajinka a dáte se do řeči s Čechy
Když jsme si Haverlu dostatečně užili a vyfotili se se všemi holkami, tak nezbývá než pokračovat dále po červené turistické značce a bývalé Československé hranici. O jejiž bývalé existencí svědčí dochovalé pohraniční kameny.
Bývalý pohraniční kámen mezi Československem a Polskem
Sestupujeme z Haverly do hlubokého sedla, abychom opět mohli začít stoupat na vrchol hory Breskul (1911 m.n.m.). Že jste správně poznáte podle hraničního kamene č.38, který se nachází na vrcholu této hory.
Sestup z Haverly a v levo vrchol Breskul
V sedle před stoupáním na Breskul
Haverla
Vrchol Breskulu (1911 m.n.m.) a pohraniční kámen č. 38
Z Breskulu se opakuje stejný scénář jako z Haverly. Nejříve sestup dolů do sedla a poté zase stoupání na další vrchol. Tentokráte hory Požiževská (1822 m.n.m.). Na vrcholu se nachází hraniční kámen číslo 37.
Sestup z Breskulu k stoupání na Požiževskou
Breskul z Požiževské s Haverlou v pozadí
Na vrcholu Požiževské u hraničního kamene č. 37
Ve předu hora Dancíř (1849 m.n.m) a v zadu hora Turkul (1933 m.n.m)
Z Požiževské zase sestupujeme a poté stoupáme na horu Dancíž (1849 m.n.m). Na něj jsme vystoupali asi ve dvě hodiny a začali jsme si říkat, že tímhle tempem asi na Pop Ivana dnes nedorazíme.
Marek při stoupání na Dancíř
Výhled na okolní krajinu z Dancíře v pozadí Požiževská
Protože nás čas tlačí a mapa to umožňuje, tak obcházíme Turkul (1933 m.n.m) a pokračujeme kolem Nesamovitého jezera kolem Rebry(2001 m.n.m.) pod vrchol Gutin-Tomatik.
Dancíř
Čerhorský hřeben s Havrlou v pozadí
Pohled na Havrlu z úpatí Turkulu
Cesta podél Nesamovitého jezera
Okolí Nesamovitého jezera je vhodné ke campování
Vrchol Turkul, který jsme obešli
Nesamovité jezero
Přes Gutin-Tomatik se jít nemusí. Vede k němu jen odbočka, takže s díkem vynecháváme a pokračujeme k vrcholu Brebenskul.
Krávy pasoucí se pod Gutin-Tomatikem
Gutin-Tomatik
Okolí Gutin-Tomatiku
V dáli se nám začíná zjevovat Pop Ivan, který na mě působí celou dobu dosti temně. Proto asi druhý název Černá hora.
V dáli Pop Ivan - Černá hora
Brebenskul, který je známý především tím, že se o něj vedly tvrdé boje během první světové války. O tom svědčí i dochované ostnaté dráty, které ovšem nevidíme, protože červená značka tuto horu obchází a my vzhledem k pokročilejšímu času chvátáme, abychom našli nějaké vhodné místo k přespání. Doposud jsme na žádné vhodné nenarazili. Vyjma vrcholů, jsou všude kolem nás jen strmé a kamenité svahy.
Pop Ivan se svou observatoří a cesta, která nás k němu ještě čeká
Nakonec nás jeden protijdoucí uklidní, že pod Pop – Ivanem, je několik rovných míst kde se dá přenocovat. Tak nás ještě čeká dvouhodinová cesta.
Poslední zastávka a vrchol před zdárným zakončením dnešní cesty
Jak nám bylo slíbeno tak se i stalo a my pod Pop – Ivanem ve výšce zhruba 1700 m.n.m objevujeme rovinku, kde rozbíjíme tábor.
Naše dnešní noclehárna s Pop Ivanem v pozadí
Vítr nám trochu komplikuje přípravu večeře, ale alu folie a pár kamenů vše vyřeší.
Po večeři ještě zhodnotíme dnešní cestu, řekneme si plány na zítra a jdeme se západem slunce spát. Zítra nás čeká poslední dvoutisícovka Pop Ivan a návrat do civilizace přes vesnici Luhy zpět do Rakhivu.
Doposud byla cesta srozumitelná a dobře značená. Zabloudit se prakticky nedá. Vodu bylo od správcovy chaty možno po cestě nabrat až poblíž Brebenskulu. Ostatní zdroje vody, které byly na mapě jsme nezkoušeli, protože se vždy jednalo o zacházku.
Užitečné odkazy:
Mapa podle, které jsme se řídili
Turistický průvodce Zakarpatí
