1. pololetí roku 2016- Česká republika
Celá tato akce vznikla, kdy jsme se jednoho prosincového dne roku 2015 s bráchou rozhodli, odrazováni všemi, vycestovat na několik dní na Ukrajinu a to konkrétně na Zakarpatí do města Užhorod a okolí. Ačkoliv si český člověk v té době myslel, že po celé Ukrajině pobíhá válka a všude je vysoká kriminalita a kdoví co ještě, tak zbavení těchto mýtů a neskutečný zážitek z cesty vedl k rozhodnutí, že v létě musíme projet celou Ukrajinu. Samozřejmě mimo válečné zóny Luhanské a Doněcké oblasti.
Pozvolné plánování a shánění lidí začalo už na počátku roku 2016, kdy jsme si vytipovali místa, které by nás zajímaly. Mimo Užorod se jednalo o Kyjev včetně nedalekého Černobylu, pak to byl Dněpropetrovsk a relax na plážích Odděsy. Jelikož ostatní dostali na tuto akci pouze 12 dní dovolené a já měl celozávodní dovolenou třítýdenní, tak jsem se rozhodl, že na Ukrajinu vyjedu o týden dříve a projdu konečně pořádné její hory. V mezičase jsem snil nějakém tripu poblíž Koločavy, ale nechával jsem to otevřené, protože jsem nejdříve potřeboval sehnat lidí, kteří by se na to se mnou vydali. Hledání probíhalo především přes cestovatelské seznamky na FB a ww.cestovate.cz. Mimoto už od března, v rámci Velikonoční Ukrajiny, jsem byl v kontaktu s cestovatelkou Míšou, která se chtěla na Zakarpatí taky vydat, prozatím měla však ambicioznější plány, které pro mě byly z časových důvodů nereálné. Časový harmonogram byl z důvodů nahlášených dovolených druhé vlny fixní a neměnný. Nicméně květen se blížil a já stále nikoho závazně neměl domluveného, když si tak jednou procházím spolucestovatelskou seznamku na FB, kde vidím inzerát na Zakarpatí od Toma a který je v cca mém termínu, tak po jeho zkontaktování jsme se nezávazně domluvili, že bude-li jeho termín kompatibilní s mým, tak bych se k ním přidal. Jejich plán byl 6ti denní a zahrnoval projití všech dvoutisicových vrcholů na Černohorské polonině (tedy i všech na Ukrajině), včetně nejvyšší hory Ukrajiny Haverly. Když jsem si plán pečlivěji prostudoval, zredukoval a na mapy.cz přeměřil, tak jsem došel k variantě, která by se mohla dát ujít za 3 – 4 dny, což byl můj limit. Nicméně někdy, na konci května se mi ozval Marek, že se chystá na Zakarpatí taky a jestli se nechci přidat, když jsem mu poslal můj plán včetně pokračování napříč celou Ukrajinu, tak po promyšlení a ověření zda dostane tolik dovolené, se ke mně přidal. Když už jsem měl finální plán a s kým jet, tak jsem se o tuto informaci podělil s Míšou, která mi odpověděla záhy, že plán vypadá zajímavě a že by se s přítelem přidali rádi také. Asi tři týdny před odjezdem se mi ozval nečekaně Tom jestli s nimi tedy jedu. Když jsem mu napsal, že ne a že už to mám zařízené jinak, tak přišel s nabídkou, že by se k nám ještě s jednou holkou taky přidal, protože parta se kterou má jet se mu rozpadla. Takto tedy vznikla naše 6ti členná expedice Haverla. Těsně před odjezdem jsem si dali sraz v Pardubicích, kde jsme se seznámili a dohodli na detailech a v pátek X. Července jsem se všichni potkali ve vlaku směřujícím na Ukrajinu.
Trasa našeho putování po Černohorské polonině na Zakarpatí
Na druhou etapu už byli lidé známi více dopředu. Původně nás sice mělo jet 6, ale smrsklo se to na 4 což se díky připojení Marka změnilo na 5. Hlavním tahákem a požadavkem ostatních byla návštěva Černobylu. Ten zařídit není vůbec komplikované. Návštěvu Černobylu nabízí totiž spoustu agentur (českých, slovenských, ukrajinských). Ovšem cena, kterou si za to žádají je na Ukrajinské poměry docela vražedná. Když mi jedna česká agentura poslala jejich cenovou nabídku, kde si za jednodenní prohlídku řekli přes 6 000 Kč, tak jsem začal váhat zda to za to stojí. Jelikož ostatní jednoznačně řekli, že tam chtějí stůj co stůj, tak nezbývalo nic jiného než zkusit najít něco levnějšího. Nejdříve jsem zkusil oslovit Petra z Užhorodu, který toto umí zařídit a se kterým jsem se o tom bavil, když jsem byl na Zakarpatí o Velikonocích. Nicméně jeho vlažný přístup a pozdější nabídka nebyla pro nás tolik zajímavá. V okmažiku, když jsme měl nalezenou tu nejlevnější Ukrajinskou agenturu co jsme zatím našel a připravoval závaznou objednávku tak mi Radim poslal kontakt na ještě levnější agenturu Soloeast, která si za tuto službu žádala „jen“ 139 $. Polovinu ceny bylo potřeba zaplatit jako zálohu elektronicky předem. Když vydělíte polovinu ze 139 $ a vynásobíte to pěti a vědomost toho že to odesíláte někde na Ukrajinu, tak nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. Před objednáním samotného Černobylu bylo ještě potřeba zajisti jízdenky na vlak, které bývají v létě vyprodány. A jelikož je jízdenky do dálkových vlaků možno koupit pouze 45 dní před odjezdem, tak byla docela velkou neznámou zda na základě teto skutečnostu seženeme lístky na všechny potřebné spoje a nebudeme tak muset měnit plány. Do toho ještě vstoupila skutečnost, že Marek se k nám připojil až v okamžiku, kdy už jsem měl některé jízdenky nakoupené, takže zde byl otazník, jak to dopadne ještě s ním. Naštěstí jeho jízdenky šly dokoupit k našim místům a poslední dvě už jsem kupoval pro všechny. Přestože jsem sehnali všechny potřebné jízdenky, tak úplně podle plánů to nešlo. Nejprve i přes to, že jsem kupoval lístky z Odděsy první možný den po práci, tak byly dispozici už jen podélné místa. Tady přihodím poznámku, že jsme se rozhodli po celou dobu využívat 3. třídu tzv. „plackartnyj“, jelikož kouzlo spočívá v tom,že ačkoliv jedete v lehátkovém voze, tak v něm neexistují kupé a vy tak jedete v jakémsi velkoprostorovém lehátkovém vagonu. Toto jsme volili proto, že za celonoční někdy i 16ti hodinovou jízdu nezaplatíte více jak 180 Kč a také to pro nás byla veliká výzva, kterou z moderní Evropy neznáme. Navíc vyšší třída má kupé po čtyřech nebo po dvou a jelikož nás bylo 5, tak jeden by musel na hanbu a cestovat s někým jiným, což se samozřejmě nikomu nechtělo. Další drobná komplikace byl noční vlak z Kyjeva do Dněpropetrovsku, kdy v době prodeje, ještě nebyl tento spoj nabízen. Tohle narušovalo náš plán, protože vzdálenost mezi těmito městy je docela krátká a ostatní vlaky ji urazí za 6 hodin a méně, což k dostatečnému vyspání a následnému celodennímu chození po městě nestačí. Náhradní varianta byla využít ukrajinského IC+, které tuto cestu zvládne za 5 hodin a ubytovat se někde v hostelu. Tím bychom, ale přišli o podstatný čas, vyhrazený pro Kyjev. Druhou variantou bylo jet až do Záporoží, ale z něj zase nejezdí přímě vlaky do Oděsy a my bychom se pak museli nějak stejně dostat zpět do Dněpropetrovsku, a to vzhledem k počtu spojů a cestovní době byl docela riskantní počin. Nakonec situaci zachránila skutečnost, kdy jsem na e-shopu Ukrajinských drah vysledoval, že vlak který potřebujeme se prodává vždy asi 20 dní před odjezdem. Šel jsem do rizika a vyčkal si na daný termín. Vyplatilo se a potřebné jízdenky jsem koupil. Tím pádem jsme měli lístky na všechny plánované spoje. Jako poslední a nejjednodušší věcí byla rezervace ubytování, kterou jsem vyřešil bez jakýkoliv problémů přes booking.com. Nyní už nezbývalo než počkat na onen den, kdy se vydáme napříč Ukrajinou.
Trasa putování po Ukrajině
Stručný plán cesty je tedy následující:
Ostrava → Užhorod → Rakhiv → Kvasy → Čerhohorkská polonina (včetně výstupu na Haverlu) → Rakhiv → Užhorod → Kyjev (vč. Černobylu) → Dněpropetrovsk → Odděsa → Užhorod → Ostrava
Užitečné odkazy:
Stránky Leo express
Stránky ukrajinské dálkové železnice
Stránky SoLo East travel zprostředkovávající návštěvu Černobylu
www.booking.com
České mapy Zakarpatí
Turistický průvodce Zakarpatí
