24.3. - 25.3.2016 - Česká republika, Ukrajina
Když jsem před Vánocemi roku 2015 poprvé vracel z Ukrajiny, tak jsme ji slíbil, že se zde ještě v létě vrátím. Slib jsem nakonec splnil o něco dříve a Zakarpatí jsem se rozhodl znovu navštívit už o Velikonocích. Využil jsem příležitosti zavedení Velkého pátku jako státního svátku.Vzhledem ke krátkému času a dubnovému termínu nebylo příliš reálné navštívit některou ze známých polonin, které se nacházejí poměrně daleko od Užhorodu a navíc jsem nechtěl riskovat brodění se ve sněhu a případnou lavinu, které v Karpatech v tuto dobu údajně hrozí. Proto volím jako alternativu Užanský národní park, který není tolik známý a navíc je dostupný z Užhorodu, který bude sloužit jako výchozí bod po celou dobu návštěvy.
Hrubý nástřel plánu by tedy byl, teď už zbývá jen vyřešit s kým ho realizovat. Přestože po první zkušenosti jsem návštěvu Ukrajinu vychvaloval, kde jsem mohl,tak z mého okruhu přátel nikdo neměl i z důvodů nevyhovujícího termínu zájem. Nakonec jsem využil služeb cestovatelské seznamky na www.cestovatel.cz, kde o tuto akci projevila zájem cestovatelka Katka. Po seznamovací schůzce v Olomouci, kde jsme si mimo jiné domluvili i program, už nezbývalo než koupit jízdenky a počkat na den, kdy se na Ukrajinu vypravíme.
Sraz jsme měli v Ostravě odkud jsme se v 17:39 vydali vlakem LE do Košic, v nichž jsme přestoupili na navazující autobus do Užhorodu. Nevýhodou tohoto spojení je fakt, že do Užhorodu autobus přijíždí kolem třetí hodiny ranní. Čas příjezdu závisí na zdržení na hranicích, které bylo na slovenské straně hodinové a na ukrajinské asi půlhodinové. Jedinou zajímavostí této cesty byla až kontrola na ukrajinské straně, kdy si jeden z celníku přišel do autobusu na kávu. Jak jsem se později od jednoho Ukrajince dozvěděl, chodí si místní celníci na kávu pravidelně s tím, že pokud ji nedostanou odstaví autobus bokem a nechají ho tam čekat, jak dlouho se jím zlíbí. V našem případě ovšem kávu obdrželi a my tak najíždíme na hrbolaté cesty Užhorodu,kdy za několik minut vystupujeme na autobusovém nádraží. Zde nás čeká český krajan Petr, který zde v Užhorodě zprostředkovává pro Čechy různé turistické služby a především ubytování. Asi největším přínosem je skutečnost, že vás ubytuje i ve 3 ráno, tedy v čase kdy přijíždí spoj Leo expressu z Česka.
Z autobusového nádraží nás vezme Petr taxíkem do centra, kde se nachází naše ubytování u zámeckých schodů, přímo pod Užhorodským hradem. Po představení našeho apartmánu a dalších informacích o Užhorodě odchází a my se chystáme ke spánku. Mezitím ovšem zjišťujeme, že v koupelně neteče teplá voda a topení netopí. Přesto vše ve 4 ráno usínáme.
Ráno se probouzíme v 8 do krásného slunečného dne. Teplá voda už začala téct a topení topit, takže ráno je ještě o něco více veselejší. Po snídaní se vydáváme do města. Až teď ráno, když už je světlo, zjišťuji, kde se naše ubytování nachází. Je to docela nedaleko od hotelu Atlant, kde jsem spali s bráchou loni na Vánoce. Dalším překvapením je supermarket Vopak, nacházející se přímo naproti našeho bydlení, o kterém jsme minule nevěděli a do obchodu jsme vždy chodili až na nádraží.
Užhorod - Supermarket Vopak
Slunné ráno v užhorodských ulicích
Užhorod - Korjatoviča - seřadiště mašrutek
Užhorod - Lipová alej podél řeky Už
Užhorod - Jubilejní škola Masarykova
Užhorod - Busta T.G. Masaryka
Poté pokračujeme Švábskou ulicí k hotelu Zakarpatí a pravoslavnému kostelu. Naproti kostelu se nachází obchodní dům Ukrajina, který ovšem od naší poslední návštěvy vyhořel.
Odtud pokrčujeme k hotelu Užhorod, kde u druhého Vopaku odbočujeme doprava a postraními uličkami výjdeme u fastfoodu „Chicken hut“ znova na Švábskou ulici. Po ní pokračujeme na pěší lávku, Korzo a k ulici Ivana Olbrachte, na které nesmí chybět fotka s českými nápisy na zdi jednoho z domu.
Z ulice Ivana Olbrachta pak stoupáme do kopce k Užhorodského hradu, vedle něhož se nachází i skanzen rusínské kultury.
Hrad opouštíme ulicí vedoucí kolem římsko katolického kostelu a dostáváme se zpět na korzo v blízkosti hotelu Atlant.
Hodiny na hodinkách značí, že je čas oběda a tak jdeme rovnou do restaurace Vertep, která se nachází na Korzu.
Po obědě skládajícího se ze dvou Černihivských piv, Bograče (zakarpatká polévka) a „Vareniků“, což je typické Sovětské jídlo ve formě kapsiček z těsta, které jsou plněny bramborem a polety smetanou. Za celý oběd nechávám kolem sta korun a jelikož Katka ještě vyžaduje kávu, tak se z Vertepu přesouváme na nábřeží, kde využijeme slunného dne posedíme si na zahrádce u řeky.
Jakmile je káva vypitá, zbývá navštívit ještě několik míst, které se v blízkosti centra a Uže nacházejí. Nejprve je to budova filharmonie, která je přestavěná z bývalé židovské synagogy.
Od ní pokračujeme podél řeky a „Dětské železnice“ do parku "Pidzamkovnyj".
Z parku míříme na děravý most a na druhý břeh řeky, z něhož se se vracíme k lávce.
Odtud se navracíme po Korzu zpátky k našemu dočasnému domovu, když v tom narazíme na Petra. Katka chtěla vidět nějakou tržnici a Petr na ní shodou okolností zrovna směřuje. Tak se k němu přidáváme. Jelikož tržnice jed od centra poměrně daleko, tak využíváme příměstskou mašrutku, která funguje následně: Nastupuje se většinou předními dveřmi, kde dáte řidiči v té době 4 UAH (4 Kč) a můžete jet kolik zastávek chcete. Jízdenku ani jiný doklad samozřejmě nedostanete. Stejně jako MHD u nás i příměstské mašrutky mají své čísla a pravidelné zastávky. Tak jako u dálkových mašrutek i zde by mělo platit, že vám řidič zastaví i v případě, když stojíte mimo pravidelnou zastávku. Stačí na něj prostě a jednoduše mávnout.
Jakmile dorazíme mašrutkou číslo 14 na místo, vybaví se nám scéna jak z Bratislavy v Eurotripu. Více než slova řeknou v tomto v tomto případě fotografie.
Návštěvou tržnice naše prohlídka Užhorodu končí a my se tak navracíme do našeho apartmánu.
Pravidelný čtenář mých příspěvku o Ukrajině se musí divit, že zde ještě ani jednou nebyla zmíněna vodka. Ta ačkoliv je Katka abstinentka nesmí minimálně před spaním chybět :-).
Užitečné odkazy:
Oficiální stránky Petra z UžhoroduLeo express