19.11.2016
Dnes nás čeká poslední den, který budeme trávit prohlídkou zbytku Lvova a návštěvou velmi zajímavé restaurace Kryjivka.
Probouzím se jako první kolem osmé hodiny a po chvilce se probouzí i Marek. Lucii zatím nechávám spát a jdu se nasnídat do jídelny, kde se po chvilce přidává také Marek. Snídaní nám zpříjemňují ukrajinské hity z ukrajinského Óčka a když už se blíží půl desátá a Lucie se ještě nemá ke vstávání, jdu si balit batoh na dnešní den do pokoje, abych ji probudil. To se ovšem nesetká s pochopením a dostanu vynadáno za to, že ji budím tak brzo a to i přesto, že jsem ji musel předchozího večera slíbit že to udělám :D.
Lvov - krásný výhled z našeho pokoje
Před opuštěním pokoje je potřeba mít ustláno v národních barvách
Po tom všem a po čekání až se Lucie upraví do vizuálně uspokojívého stavu, se vydáváme ven.
Před tím než se vydáme do města musíme splnit ještě jeden rest, který nám zbývá a to návštěva tržnice. Víceméně se jedná o stejnou tržnici jakých jsou po Ukrajině stovky. Prostě málo místa, hodně lidí a zboží všeho druhu od textilu, přes obuv, hračky až po potraviny. Co je zde ovšem extrémnější, je prodej masa. Cesta nás totiž zavedla do obrovské otevřené haly, kde byly vystaveny různé kusy masa, které se před našimi zraky ještě dále zpracovávaly. Smrad (neviděl jsem zde jediný mrazák) a pohled na Lucii, dávají tušit, že tohle nebude to nejkouzelnější místo, které chcete ve Lvově spatřit. Ale zkušenost je to zajímavá.
Dnes už do centra po naší oblíbené ulici pěšky nepůjdeme a využijeme služeb tramvají. Dojdeme tedy jen ke kostelu a na plánku tramvajové sítě, který se nachází skoro na každé zastávce, zjišťujeme co tam vlastně jede. Když to konečně zjistíme, tak se musíme přesunout na správnou zastávku, protože stojíme u špatné. Jízdenky na tramvaj se ve Lvově dají koupit dvojím způsobem. Buďto v trafikách (jsou označeny a to i v angličtině) nebo přímo v tramvaji u řidiče. My volíme variantu v tramvaji. Po nástupu musím nejdříve omrknout, jak se to tu dělá a pak i já už skládám bankovky do mini přihrádky, kterou zaklopím řidiči (na Ukrajině ve většině případů spíše řidičkám) se slovy tri. Je docela zajímavé pozorovat, jak řidička v jedoucí tramvají počítá peníze, vydává jízdenky a ještě stíhá i řídit. Po zakoupení je jízdenky potřeba označit v označovači, který není, tak jak jsem zvyklí od nás na madlech, ale je na stěně tramvaje ve více než dostatečném množství.
Lvov - čekání na tramvaj
Lvov - cvakátko jízdenek v tramvaji
Jedeme až na zastávku Rynek, kde se chceme poohlédnout po restauraci Krijivka. V tom jsme ovšem neúspěšní, a proto plánujeme pokračovat k Prospektu svobody, kde chceme poobědvat v restauraci „Pozata chata“ (jedná se o řetězec samoobslužných jídelen rozesetých po celé Ukrajině). Před tím nás ještě zdrží nakouknutí do prodejny suvenýru, kde samozřejmě opět čekáme na Marka. Alespoň, že mi čekání zpříjemňuje svou přítomností Lucie a pohled na pohledné prodavačky lízátek ve velmi zajímavých krojích. Jakmile Marek skončí se suvenýry, můžeme se vydat historickým centrem směrem k našemu cíli. Daleko ovšem nedojdeme, protože asi po dvou stech metrech zastavujeme, abychom si poslechli místní mladé umělce.
Lvov - Na zastávce Rynek
Lvov - Prodavačka lízátek
Lvov - Umělecka vsuvka na Rynku
Lvov - Jak zabránit vjezdu aut do centra
Když dorazíme k Prospektu svobody, tak po malé fotopauze odbočujeme do míst, kde by se měla nacházet naše jídelna.
Lvov - Prospekt svobody
Lvov - Prospekt svobody, v pozadí Lvovská opera
Jídelnu samozřejmě nemůžeme najít a do akce musí opět Lucčina navigace. Nakonec zjišťujeme, že stojíme jen asi 200 metrů od ní. Při vstupu zjišťuji, že jsme vlastně „Puzatou hatu“ navštívili už v létě v Dnipru. Poznáte to snadno, protože mají naprosto identický interiér. Po obědě za 45 Kč se chceme vydat do parku, kde mapa na Mapy.cz ukazuje lanovku a my se jí chceme svézt, nebo ji alespoň omrknout, protože ukrajinskou lanovku jsme ještě neviděli. Z Puzaté chaty jdeme směrem k nejbližší tramvajové zastávce odkud pokračujeme tramvají až na stanici ……., na které kvůli zmatenému hlášení nevystoupíme a přejedeme ji. Tak hezky pěšky zpátky po svých. Od správné zastávky se vydáváme do kopce rezidenčními uličkami až konečně dorazíme na okraj parku. Jelikož lanovka nebyla vyznačená na google maps, nemůžeme se tak nyní spolehnout na Lucčiné navigační schopnosti a musíme hledat na náhodu. Ona náhoda nás zavede do míst lvovského skanzenu. Po dlouhém zvažování zda navštívit či nikoliv, se rozhodneme obětovat 20 UAH (20 Kč) a do skanzen jít. Pro ty co navštívili skanzen v Užhorodě návštěvu nedoporučuji, protože místní expozice je o mnoho chudší. Jediný, kdo má na skanzen jen ty nejlepší vzpomínky je Lucie, které se zde poštěstila projížďka na koni.
Lvov - Lvovský skanzen
Po návštěvě skanzenu pokračuje naše hledání tajemné lanovky. Procházíme celým parkem a lanovku ne a ne najít. Když už se začne stmívat, tak to vzdáme a vracíme se směrem k tramvajové zastávce. Odtud se odvezeme zpět do centra. Trošku nečekaným překvapením je skutečnost, že zastávka Rynek je jen v opačném směru a my tak opět naše cílové místo přejíždíme. Situaci, ale využijeme k tomu, abychom vyzkoušeli další ukrajinský kebab. Ten po počátečním nedorozumění dostáváme 3x s masem a obsluhující tak upadá v Lucčinu nemilost.A do té doby dokud nebude daná situace vyřešena v bezmasé podobě. Náprava netrvá nikterak dlouho a dokonce je ji i vrácena část peněz. Ne moc nasycení se opět vydáváme hledat Kryivku. Cestu nám zpestří podnapilý mladík, který se vlastním tělem snaží zastavit (pro něj naštěstí) pomalu jedoucí tramvaj. Řidička to bere docela v klidu a ani ho nevytroubí (jaký rozdíl oproti Odděse). Přicházíme k zastávce Rynek vcházíme do vchodu, v němž fronta lidí a zvolávané heslo „Sláva Ukrajině“ dává tušit, že jsme správně. Jak to tedy funguje. Správně máte přijít ke vstupu, zabušit na dveře, kde by vám měl otevřít hlídač a zeptat se vás na heslo: „Sláva Ukrajině“. Odpoví „gerojam sláva“ a pustí vás dovnitř. Bohužel tato atrakce je docela známá, proto v pátek večer taková fronta. My v ni čekali asi 10 minut, po nichž se dostalo i na nás. Po pronesení správného hesla jsme byli vpuštěni dovnitř, kde nám každému byl nalit vstupní drink (v našem případě becherovka) a poté hlídač otevřel tajný vchod (knihovnu) a my mohli po schodech sejít do podzemního odbojového bunkru alias restaurace. Interiér je zdobený artefakty z 2. sv. války, takže není problém se vyfotografovat s historickým samopalem nebo uniformou. Po vstupu se nás ujal další odbojář, který nás přes několik místností provedl až k našemu stolu. Během posezení vám čas může zpříjemnit velitelka odboje, která vás láká do svých řad, nebo ukrajinské nacionální písně sborově zpívané místními hosty u stolu.
Lvov - Metrová klobáska v restauraci Kryjivka
Po jídle a zaplacení nesmí chybět foto se zbraněmi a poté už zbývá opustit toto zařízení. To ovšem není jednoduché, nejdříve musíte projít chodbou, představující zákopový tunel lemovaný prázdnými bednami od munice. Z tohoto tunelu vyjdete na pavlač, kde jsou další dobové hračky na hraní. Nerozhodnete – li se opustit pavlač chodbou, ale vydáte se po ocelových schodech do vyšších pater, dostanete se na úrovni střechy, kde čeká další překvapení v podobě protiletadlového kanónu.
Lvov - V restauraci Kryjivka
Lvov - Po cestě z restaurace Kryjivka
Když si pohrajeme i s touto hračkou,vracíme se zpět dolů a pokračujeme již zmíněnou chodbou. Ta nás nedovede k východu, ale do prodejny suvenýrů s motivy restaurace a ukrajinského nacionalismu. Po opuštění této prodejny se ocitáme konečně u východu.
Ve stejném místě jako je vstup do Krijivky se nachází ve vyšším patře „Most expensive restaurant“, kde by měly být v ceníku údajně několika násobně vyšší ceny než je obvyklé, z nichž se pak platí jrn 10%. I tu chceme vyzkoušet, ale fronta před vchodem nás odrazuje. Situaci řešíme tím, že vyrazíme do zapadlejších uliček historického centra a vlezeme do první prázdné zapadlé hospody co potkáme. Nutno podotknout, že v sobotu večer je zde podstatně více lidí než tu bylo ve čtvrtek.
Lvov - Poslední pivo ve Lově někde v centru města
Po dvou „Žateckých gusech“ v námi objeveném baru se vydáváme tramvají zpět k našemu hostelu. Do něj však nejdeme, protože je potřeba zakoupit suvenýry domů. Při včerejší cestě na příměstské nádraží jsem si všiml nedalekého obchodního centra (jediné co jsme za celou dobu potkali). To dnes navštívíme, abychom zde utratili poslední peníze. Stalo se a obtěžkáni vším tím alkoholem a jídlem na cestu se vracíme zpět do hostelu.
Suvenýry z Ukrajiny
Zde dopíjíme poslední zásoby vodky, které se nevlezou do limitu pro převoz přes hranice a kolem jedné ranní usínáme.
20.11.2016
Nepříjemný budík nás probouzí ve 4:45. Takto brzo je nutno vstávat, protože náš autobus odjíždí v 5:50. Umyjeme si zuby zabalíme poslední věci a vyrážíme na cestu. Komplikace nastane když chceme otevřít hlavní dveře z hostelu, které jsou zamčené a na recepci je tma . Doufajíc, že recepční pouze spí na dveře recepce několikrát zabuším. Když se neozve žádná odezva, přemýšlíme co budeme dělat. Nakonec zariskujeme a necháme Lucii jemně zabušit na pokoj číslo jedna (v podání Lucie to bylo silné zabouchání a zatahání za kliku). Risk se vyplácí a z pokoje se vyřítil silně rozespalý recepční, který nám odemknul. Poté už v naší cestě na nádraží nic nebránilo a my se mohli nalodit do již přistaveného autobusu společnosti Leo expres. Dneska už jelo původní vozidlo a komfort sezení byl podstatně horší (hlavně co se týče místa na nohy) než cestou náhradním autobusem sem. Po hodinové jízdě přijíždíme na hranice, kde na ukrajinské straně se celnici nějak nepozdával jeden zahraniční turista a dvakrát si ho volala k sobě do kanceláře. Dobré bylo, že ukrajinská stewardka šla vždy s ním, aby mu překládala. Toto vše nás stálo něco přes hodinu čekání. Poté už jsme přejeli na polskou stranu, kde kontrola probíhá úplně jinak než jsme zvyklí ze Slovenka. Náhodně si vybrali 5 batohů, které zkontrolovali. Mezi nimi samozřejmě ty nejvíc alkoholem napěchované ode mě a od Marka. Poté se celý autobus přesunul do místnosti pro pasovou kontrolu (bez příručních zavazadel, ty nikdo nekontroloval). Pasová kontrolo pro občany EU znamená, že si načtou váš pas a nechají vás jít zpět do autobusu.
Má typicka ukrajinská snídaně v autobuse
Od hranic už vede jenom nudná cesta po polských dálnicích s krátkou zastávkou na benzínce a půlhodinovou pauzou v Krakově, kterou využíváme k návštěvě supermarketu k zakoupení piva na cestu a Zubrowky. Z Krakowa už zastavujeme jenom v Katovicích a kolem 12:30 přijíždíme do Bohumína, kde asi 20 minut čekáme na přípojný vlak do Ostravy. Já se zde loučím s Markem a Lucií a poněvadž mám před sebou ještě pěti hodinovou jízdou do Mladé Boleslavi.
Závěrem:
Kdybych měl Lvov charakterizovat, tak ze všech ukrajinských měst, které jsem zatím navštívil, je to město s největší koncentrací zahraničních turistů, čemuž je vše přizpůsobeno a nenavozuje to tak tu pravou atmosféru Ukrajiny. Tu je potřeba hledat někde jinde např. na Zakarpatí. Dále je to město s nejmenší koncentrací pěkných Ukrajinek na 100 obyvatel. Jiný případ je ovšem Ivano-Frankivsk, kde počet modelek je více než na Ukrajinu nadprůměrný :-).
Užitečné odkazy:
Restaurace Kryjivka na www.tripadvisor.cz
