1.den - Cesta do Lvova a Lvov

16 - 17.11.2016

Nápad jet do Lvova jsem měl už před naši letní dovolenou, kdy jsem věděl, že ho kvůli krátké dovolené ostatních nestihneme. Alespoň je důvod se vracet. Jako ideální termín se jeví prodloužený víkend kolem 17. listopadu, kdy s jednim dnem dovolené, lze realizovat 4denní výlet a můžeme tak stihnout i návštěvu Ivano-Frankivsku. K dopravě do Lvova využíváme nově zavedený přímý autobusový spoj společnosti Leo expres, který vyjíždí z Bohumína.

A tak ve středu 16.listopadu vyjíždíme já, Marek a Lucie před jedenáctou večerní z Ostravy vlakem LE1367 do Bohumína. Ve vlaku mě trochu děsí lehce zmatený Slovák, který sedí na našem místě a je si naprosto jist, že má správnou jízdenku. Naštěstí překvapení, že bych měl jízdenku na špatný den nebo směr, se nekoná a my tak můžeme v klidu vystoupit v Bohumíně i s Kofolou, kterou ještě Lucie na stewardce dodatečně vymohla. Jelikož mi několik hodin před tím přišla sms, že autobus bude mít hodinu zpoždění, tak nemám tušení co budeme v Bohumíně dělat. Naštěstí tam autobus už stál a my se mohli hned nalodit. Jelikož jel náhradní autobus, tak uvnitř vznikl trochu chaos, protože některé čísla míst z rezervačního systému se v autobuse nenacházela a tak pár lidí vč. Marka nevědělo, kde si má vlastně sednout. Autobus je luxusní a má i několik tzv. čtyřek se stolem. Já s Lucií své místo nacházíme u jedné z nich a rovnou si k nám přisedá i Marek s tím, že to riskne a když tak ho někdo vyhodí. Avizované hodinové zpoždění nebylo jak jsem si myslel na příjezd, ale na odjezd z Bohumína. To zatím netušíme a už pomalu načínáme zásobu vodky, kterou mám připravenou, aby se nám autobuse lépe usínalo. Po hodinovém čekání v Bohumíně (autobus údajně čekal na přípoj – asi z Vídně) se konečně vydáváme na cestu. Někde kolem Katowic usínáme.

Probouzím se za svítání u polských hranic a zjišťuji, že venku je poměrně dost sněhu (v ČR v tu dobu nebylo nic). Na rozdíl od Slovenka, kontrola na Polské straně trvá asi 20 minut a když i na ukrajinské straně dostáváme po 20 minutách zkontrolované a orazítkované pasy zpět, říkám si, že toto bude má rekordně nejkratší zastávka na EU-Ukrajinských hranicích. Bohužel se pletu a pro mě z neznámých důvodů tu ještě hodinu stojíme. Prostě na každém přechodu musí alespoň jedna strana pořádně zdržovat.

Od hranic do Lvova je to ještě hodinu a půl jízdy, přesto míhající se Maršrutky a zašedlé vesnice dávají tušit, že už jsme na Ukrajině. Během cesty získávám několik poznatků. Jednak jedeme po nejspravenější silnici jakou jsme kdy na Ukrajině zažili a jednak i zde se vyskytuji obrovské několik let rozestavěné vily, které jak by člověk čekal nejsou stavěny poblíž vesnic a měst, ale uprostřed polí a na samotách.

S hodinovým zpožděním dorážíme na konečnou stanici u hlavního vlakového nádraží. To si omrkneme, zjišťujeme, že přistavený vlak pojede do Rachivu – nostalgicky zavzpomínám na léto.

Jelikož s ubytováním se na hostel máme ještě hodinu čas (check in máme od 12), vydáváme se projít okolní část města, abychom vyměnili peníze a popřípadě našli místo, kde poobědváme. Od nádraží se vydáváme Černivěcjkou ulicí, která nás dovede k tržnici, tu teď vynecháváme, abychom se tam zbytečně nemotali s batohy, neboť prostor tam je stěsnaný a lidí kolem mnoho. Pokračujeme Gorodocjkou ilicí směrem do centra u kostela sv. Olgy a Elizabety se dáváme do prava a už se jen tak náhodně proplétáme ulicemi, které se nám zrovna líbí až nakonec vyjdeme u Lvovské polyuniversity. Odtud se vracíme zpět, ke kostelu sv. Olgy a Elizabety a zpět k tržnici. Ve zverimexu vedle tržnice měníme peníze a jelikož máme stále dost času vracíme se zpět směrem ke kostelu s tím rozdílem, že nyní pokračujeme rovně stále po Gorodocjké ulici, která nás tentokráte zavede pod katedrálu sv. Jiří. Tu se vydáváme prohlídnout, Lucie si zde staví malého sněhuláka, se kterým se všichni zvěčňujeme a po tom všem se nevracíme stejnou cestou, ale jdeme na opačnou stranu. Plni očekávání, kde že to dojdeme, se nakonec dostáváme opět zpět na Gorodocjkou ulici. Jelikož už je nějaký čas po dvanácté hodině a my už se můžeme ubytovat, tak se touto ulicí vracíme zpět k tržnici, od které to máme ještě pár stovek metrů k našemu hostelu.

Lvov - kostel sv. Olgy a Elizabety


Lvov - katedrála sv. Jiří

Po cestě a nedaleko oné tržnice nalézáme samoobslužnou jídelnu, kterou potom plánujeme navštívit. Jak už se pomalu u mnou vybraných hostelů stává zvykem, tak hostel je zastrčený někde mimo hlavní ulici a jsme ho tak nuceni nějakou dobu hledat. Náš Yurus hostel se nachází za železnou bránou, která nás dovede do jakéhosi dvora. Vstupem do dveří budovy se dostáváme na staveniště, kde šipka poukazující do vyšších pater dává tušit, že ještě nejsme úplně na místě. Výstupem do druhého patra, už to co hledáme konečně nacházíme. Recepční, která neumí anglicky nás ubytuje a ukáže nám zařízení hostelu. Za 140 Kč na osobu a noc v tří lůžkovém pokoji si můžeme užit čistých sprch, wc a rozsáhle kuchyně, jejíž součástí je i společenská místnost, jež se nachází přímo naproti našeho pokoje (to v budoucnu kvitujeme při nejednom sušáku). Jediné mínus jsou dvě umyvadla na celý hostel.

Nijak zvlášť se nevybalujeme a jelikož máme hlad vyrážíme hned do města do námi objevené jídelny. Po obědě už si to opět šineme po námi již dobře známe Gorodcjké ulici s tím, že tentokrát po ní dojdeme až do historického centra města.

Lvov - Gorodocjka ulice


Lvov - Gorodocjka ulice, trhový prodej na ulici



Lvov - Gorodocjka ulice


Lvov - Gorodocjka ulice, budova cirkusu

Po cestě do centra ještě zastavujeme v ,,Magazínu“, kde se vybavujeme zásobou vodky a Kontiků (čokoládových sušenek). Po této vsuvce přicházíme k Prospektu svobody, který je turisticky nejzajímavější tím, že se zde nachází jedna z nejznámějších lvovských památek a to budova Lvovské národní opery.

Lvov - český trolejbus na Prospektu svobody


Lvov - Prospekt svobody, napravo v pozadí Lvovská národní opera


Lvov - budova Lvovské národní opery

Po její prohlídce si chceme někde sednou na pivo, což se nám příliš nedaří, protože buďto je hospoda plně obsazená, nebo se někomu z nás nelíbí. Toto marné hledání nás zavede až na hlavní náměstí Rynek, kde kousek před ním zavítáme do prodejny suvenýrů. Zde asi na půl hodiny ztrácíme Marka, který se to tu rozhoduje kompletně vykoupit. Já mezitím hledám Lucii, která se odtud vytratila ještě dříve než já a nacházím ji u místního umělce hrajícího na nástroj co podle mě vypadá jako záchodová trubka. Během té dlouhé půlhodiny se zabavuji pozorováním ruchu na náměstí.

Lvov - budova městské rady na náměstí Rynek


Lvov - náměstí Rynek

Marek ukončil nákupy a my pokračujeme v hledání hospody, kde se usadíme. Než ten okamžik nastane projdeme ještě několik uliček historického centra. Poté se konečně rozhodneme usadit v jednom sportbaru. Po třech pivech se už stáčíme směrem k našemu lvovskému domovu. Mezitím stihneme trochu zabloudit, kdy se dostáváme na vyvýšené místo odkud je zajímavý výhled na Lvov a na nasvícený televizní vysílač připomínající trochu Eifelovou věž.

Nakonec díky Lucčině navigaci najdeme správný směr a ocitáme se opět před Lvovskou polyuniverzitou. Z toho bloudění nám vyhládne a zakotvíme si to v nejbližším kebab housu Kebab chef. Přesto, že jsme zde jediní, je potřeba na přípravu našeho jídla asi pět lidí. Jelikož je před zavíračkou dostaneme jídlo zabalené na cestu a rovnou za námi zamykají dveře. Nezbývá nic jiného než si jídlo vychutnat u parapetu vedle. Samozřejmě k „pravému“ ukrajinskému jídlu nesmí chybět vodka a tak hodujeme jako opravdoví bufeťáci. Každému okolo je to ale jedno. Kebab je dojezený vodka je vypitá (zjišťujeme, že vodka s chili opravdu obsahuje chili papričky). Je potřeba postoupit k hostelu. Pokračujeme ulicí k našemu oblíbenému kostelu, když v tom Lucie trvá na tom, že ještě musíme navštívit Cat cafe, ke kterému se zrovna přibližujeme. Tyto kavárny jsou známé i u nás a jsou specifické tím, že se po ní volně pohybují kočky. A volně znamená, že vám klidně pobíhají po stole a když se nedíváte můžete přjít i zákusek. Pro mě největší zážitek byla zavřená kočka na pánském záchodě, která pak se zájmem pozorovala vykonávání mé potřeby. Pro jistotu jsem ji z oči raději nespouštěl.

Lvov - návštěva v Cat cafe

Po této zajímavé zastávce se dostáváme k našemu hostelu, kde se nemůžeme před zamčenou železnou bránu dozvonit na recepční, abychom mohli být vpuštěni dovnitř. Nakonec nás zachraňuje člověk, který odtama vychází. U dalších dveří a zvonku už recepční reaguje a my tak nemusíme spát venku. Na pokoji načneme ještě jednu vodku a s Markem mezitím usneme. Tím si ovšem zavaříme u Lucie, které se ještě spát nechce a my tak u ni máme druhý den veliké mínus. Zítra nás čeká neméně zajímavá návštěva Ivano-Frankivsku.

Užitečné odkazy ze kterých jsem čerpal:

Lvov na www.dusekarpat.cz
Yurus hostel na www.booking.com
Stránky společnosti LEO expres