1. den - Cesta na Ukrajinu

18.12.2015

Tato akce vznikla tak trošku spontánně. Před Vánoci jsme měli s bráchou ještě hodně dovolené. Má první zkušenost s republikami bývalého Sovětského svazu v Moldavsku a Podněstří byla více než pozitivní a ohlasy od kolegy z práce byly rovněž kladné, tak tedy nezbývá nic jiného než Ukrajinu osobně vyzkoušet.

Je před šestou ranní a my tedy stojíme na ostravském hlavním nádraží, kde očekáváme příjezd našeho vlaku do Žiliny. Služeb Leoexpresu pro tuto cestu nevyužíváme, kvůli příjezdu do Užhorodu kolem páté hodiny ranní. Ve vlaku se vyskytuje první problém (dnes ne poslední) s jízdenkami, které jsou vydané přes e-shop na jedno jméno a dle české průvodčí hrozí problémy s uznáním na slovenské straně. Slováci tohle naštěstí neřeší a my s hodinovým přestupem a rychlou prohlídkou centra Žiliny pokračujeme směrem do Košic. Jelikož na Slovensku jsou osobní a rychlíkové vlaky pro studenty a důchodce zdarma, tak i přes svou délku je vlak značně zaplněný a my jen tak tak nacházíme dvě volné místa, bez místenky.

Košice a cesta na hranice

Načas dojíždíme do Košic a směřujeme si to rovnou na autobusové nádraží, kde si musíme koupit jízdenky na autobus do Užhorodu. Původní plán jet autobusem ve 13:00 nám kvůli vyprodání padá a tak bereme za vděk autobus s odjezdem ve 14:30 s tím, že si alespoň projdeme centrum Košic. Tomuto se dá vyhnout koupením jízdenek přes internet, kterou jsme nevyužili z obav, že některý z vlaku bude mít natolik výrazné zpoždění, že by nám autobus mohl ujet.

Je docela zima, tak si čekání na autobus po prohlídce centra města krátíme v čekárně, kde nás slovenská důchodkyně  straší, že budeme rádi, když se přes hranice dostaneme alespoň po půlnoci. Nadšení touto informací se vydáváme na nástupiště číslo 2, kde už čeká několik lidí ve frontě. Je 14:45 náš autobus nikde a přes klid okolních čekajících se jdu zeptat na pokladnu, kde že je náš autobus. Na pokladně mi paní vyrazí dech slovy, že už dávno odjel. Šokován i rozhořčen touto zprávou zakupuji nové jízdenky na autobus co jede v 15:30 s pomyšlením, že pokud ani tenhle nepřijede, tak to balíme a jedeme domů.

Druhé nemilé překvapení se nekoná a náš autobus přijíždí. Přesto, že je venku kolem nuly, tak řidič nechává otevřené dveře a někam se na 15 minut vytrácí. Jaká byla teplota uvnitř se netřeba dále rozepisovat. S malým zpožděním, oblečení v zimních bundách s pocitem, že už tam snad dojedeme, se za doprovodu seriálu Spartakus (v ukrajinštině) přesouváme k Slovensko - Ukrajinským hranicím.

Cestou máme ještě několik zastávek, kde ta nejzajímavější nás čeká v Michalovcích, kde do již plného povinně místenkového autobusu nastoupí na stojáka ještě dalších 20 lidí a po ujetí asi 20 metrů ještě další 2. Podobná situace se opakuje někde uprostřed lesa, kdy autobus najednou přibrzdí ke krajnici otevře zadní dveře a skoro ještě za jízdy do něj naskáčou další dvě osoby. Alespoň už je v autobuse teplo a my získáváme první zkušenost s tím jak fungují na Ukrajině Maršrutky.

Je kolem sedmé hodiny večerní a my se konečně dostali na hranice Vyšné Nemecké. Všichni stojívší vystupují z autobusu a berou útokem řadu na odbavení čekajících aut, aby se s nimi převezli přes hranice. Po hodině a půl čekání na slovenské straně se přesouváme na ukrajinskou část hraničí kontroly v plném očekávání co se bude dít. Po přečtení mnoha diskuzí a článku totiž očekáváme zevrubnou prohlídku všech našich zavazadel a i případnou žádost o úplatek. Tento předsudek naštěstí boří celnice, která s úsměvem pozdraví celý autobus vybere pasy a za 20 minut už bez jakýchkoliv dalších komplikaci vjíždíme do Užhorodu, který začíná hned za hranicí a nám tak do vystoupení zbývá nějakých 20 minut.

 Konečně v Užhorodě

Sice s hodinovým zpožděním nicméně šťastní, že jsme tady, vystupujeme na autobusovém nádraží v Užhorodě. Nyní nás čeká bojový úkol sehnat bankomat a vybrat peníze. Ze strachu z toho, že na bankomat nenarazíme, jsme pro jistotu za nevýhodný kurz vyměnili 10 Euro už v Košicích, abychom měli teď večer alespoň na vodku. Opět byly naše obavy liché a bankomaty nacházíme na každém rohu. My bereme za vděk bankomat v supermarketu Vopak u nádraží, který nám vydá jen stokorunové bankovky, které v tom množství není jednoduché vytáhnout. Nadšení z balíku peněz v našich rukou kazí zjištění, že nám bankomat nevrátil kartu. Šokování touto skutečností mačkáme co je možné a kartu z něj naštěstí dostaneme. Nuže o překvapení a komplikace dnes není nouze. Rozdělíme peníze, nakoupíme vodku a směřujeme si to pěšky do centra, kde by jsme měli mít přes Booking zamluvený hotel Atlant. Zde už se překvapení naštěstí nekoná, na pokoji otevíráme vodku, zapíjíme dnešní cestu a únavou usínáme.

Užitečné odkazy ze kterých jsem čerpal:

Stránky ČD - zakoupení jízdenek do Košic
Eurobus.sk - Online koupě jízdenek z Košic do Užhorodu
Hotel Atlant na Booking.com