4.den - Užhorod a cesta domů

21.12.2015

Stejně jako v předchozích dnech i dnes se probouzíme za zvuku kostelních zvonů a zvuku nadskakujícího kanálu, který svým typickým zvukem nadskočí po přejezdu každého druhého auta. Dnes nám to ovšem tolik nevadí. Jsme zde poslední den a náš autobus odjíždí až v 19:20 místního času a my tak nemusíme dneska moc spěchat. Den začínáme snídaní. Dopřáváme si naposledy vaječnou omeletu, loučíme se s bábuškama, které se o nás tak pěkně staraly a vracíme se na pokoj. Výhodou ukrajinských ubytovacích zařízení od českých je ten, že hotel musíte opustit před dvanáctou hodinou. Toho plně využíváme a po sbalení ještě do 12 hodin vyleháváme na pokoji.

Naše neúplné skóre během pobytu (dvě láhve nám už předtím vyhodila uklízečka)

Když se čas nachýlí, vracíme klíče od pokoje a vyrážíme do města. Nejdříve si projdeme uličky okolo hotelu, které jsme doposud nenavštívili a poté jdeme po Korzu k řece, kde se tentokrát vydáváme napravo po proudu, kterou lemuje údajně největší světová lipová alej.

Užhorod - ulice Korzo

Užhorod - Lipová alej a vyhled z ní na řeku Už

Důvodem proč se projít touto alejí je mnoho, jednak se zde nachází spoustu domů s prvorepublikouvou Československou architekturou a s jubilejní Masarykovou školou, ,který zde má i svoji bustu. Dále zde nalezneme Lékařská fakulta Užhorodské univerzity a budova správy zakarpatské oblasti.

Užhorod - Jubilejní škola Masarykova

Užhorod - busta T.G.Masaryka

My všechny tyto místa navštěvujeme a po vyfotografování se u Masarykovy busty, nepokračujeme dále přes řeku, nýbrž jdeme ještě dál po proudu řeky Studentským nábřežím. Zde už se nic turisticky zajímavého nenachází. Po pár set metrech tedy scházíme z této ulice a pokračujeme dále od řeky, kde se dostáváme do nějakého sportovního centra. To si procházíme a postranními uličkami se stáčíme zpět k Masarykově bustě.

Odtud přecházíme řeku a směrem od hotelu Užhorod se podél řeky vydáváme zpět k pěší lávce. Tento úsek nábřeží je pro Čechy nejzajímavější tím, že se zde nachází nejmenší socha Švejka na světě.

Užhorod - nejmenší socha vojáka Švejka na světě

Užhorod - pěší lávka přes řeku Už

Po nalezení této rekvizity, přecházíme po pěší lávce řeku a pokračujme směrem na Korzo. V plánu je oběd v restauraci Korzo 10, kterou mi opět doporučil kolega z práce. Zde si dávám výbornou Zakarpatskou zakusku, což není desert, ale plnohodnotné jídlo skládající se z opékaných brambor, domácí klobásky a nakládaného zelí. Jestli něco v Užhorodu ochutnat, tak pak právě toto.

Užhorod - Zakarpatská zákuska v restauraci Korzo 10

Po obědě máme ještě stále dost času, tak se vydáváme směrem k hradu, kde navštěvujeme skanzen rusínské kultury. Vstupné sem stojí 25 UAH (1 UAH = 1 Kč). Vtipné je, že místo jednoho lístku v hodnotě 25 UAH dostáváme každý pět lístků v hodnotě 5 UAH. Skanzen je rozsáhlý a nachází se zde spoustu různých typů příbytku a jejich vývoj v čase. Většina příbytků je i slušně vybavená co se týče nábytku a běžného vybavení.

Užhorod - ,,jedna" vstupenka do muzea

Užhorod - skanzen rusínské kultury

I po této návštěvě nám stále zbývá dostatek času, a tak se rozhodujeme navštívit slečny z irského pubu Egan, kde jsme včera večeři. Na rozdíl od včerejška je zde mnohem méně lidí a místo tak nalézáme snadno. Po třech pivech a časem stráveným debatou nad dosavadním průběhem výletu se čas nachýlil a my se pomalu přesouváme na autobus. Cestou ještě děláme dvě malé odbočku do prodejny suvenýru, kde kupujeme matriošku, magnetky a stužky v ukrajinských barvách s ukrajinskými hesly. Druhou odbočku je nákup proviantu ve Vopaku (místní supermarket).

Užhorod - spící pes v supermarketu Vopak

Obtěžkáni suvenýry, litrem vodky, dvěma láhvemi vína Kagor, kaviarem a dvěma krabičkama cigaret, si to už šineme rovnou k autobusovému nádraží. Po zkušenosti z Košic jsem zde raději o hodinu dříve, ale tentokrát zbytečně protože bus společnosti LEO expres přijíždí z Mukačeva s předstihem a Užhorod opouští načas. My se tedy loučíme a slibujeme, že se sem minimálně v létě vrátime.

Po zhruba 15 minutách jízdy přijíždíme k hranicím, kde na ukrajinské straně vše proběhne rychle a zhruba po 20 minutách pokračujeme na slovenskou část hranic. Zde už to tak rychlé není. Jelikož vstupujeme do Shengenského prostoru, musíme vyložit všechny svá zavazadla a donést je k prohlídce. Nutno podotknou, že Ukrajinci jsou mnohem důkladněji kontrolováni než občané EU, kteří se u pasové kontroly zdrží asi minutu.

Po hodině a půl trvající kontrole se konečně vydáváme na cestu směr Košice, kde nás čeká přestup na vlak do Ostravy. I přes zdlouhavou kontrolu na slovenských hranicích máme v Košicích hodinovou rezervu na přestup. Asi 10 minut před odjezdem jsme puštění do vlaku. Po šesti hodinách úmorné jízdy, celí rozlámaní a nevyspalí dorážíme v 5 ráno do Ostravy, kde naší cestu zakončujeme.

Užitečné odkazy ze kterých jsem čerpal:

Užhorod na www.dusekarpat.cz
Restaurace Korzo 10 na www.tripadvisor.com
Stránky společnosti LEO expres