3. den - Mukačevo

20.12.2015

Ráno se opět probouzíme za zvuků zvonů. Dáváme snídani a naši klasickou cestou Korzo, Švábská ulice a třída Svobody jdeme na autobusové nádraží odkud se vydáme do Mukačeva. Uvnitř prostorné odbavovací haly je elektronická tabule, takže už víme, že Maršrutky na Mukačevo jezdí každou čtvrthodinu. Zakupujeme lístky (22 Kč/os) a jdeme hledat svou Maršrutku. Tu nalézáme celkem rychle. Nějakým důchodcem si necháváme zkontrolovat lístky a nastupujeme dovnitř. Čekání na odjezd si krátíme focením a poté se onen důchodce ujme volantu a vyrážíme.

V Maršrutce

Cesta do Mukačeva trvá kolem hodiny a většinou vede po 4-proudé svodidly lemované silnici, která se oproti západním silnicím tohoto typu liší tím, že vede skrz vesnice a místy má i přechody pro chodce. Dále zjišťujeme, že na nějaké pravidelné zastavování se zde nehraje a tak stačí prostě přijít na zastávku a nebo i mimo ni a mávnout na kolem projíždějící Maršrutku, která vám v mžiku zastaví. Potom stačí říct jenom kam jedete, dát řidiči určitý obnos peněz (samozřejmě bez účtenky) a usadit se (pokud je místo).

Další věc co nás po cestě a nejenom po ní zaujme je, jak na Ukrajině vedou zemní plyn. Na rozdíl od nás kde jsou všechny trubky v podzemí, tak tady se vše vede venku po fasádách i napříč zahradami.

Přijíždíme tedy na hlavní autobusové nádraží, které je o mnoho větší než to Užhorodské, ale neleží u vlakového nádraží, které je situováno jinde. Děláme pár fotek, hlavně toho tankodromu na nádraží a vydáváme se hledat centrum města. Jelikož plus mínus víme kudy jít, tak ho nalézáme docela rychle. Nenalézá se ani deset minut od autobusového nádraží.

Mukačevo - Autobusové nádraží

Mukačevo - Cesta do centra města

Centrum Mukačeva je tvořeno ze tří ulic, které vytváří trojúhelník. Na těchto ulicích naleznete vše turisticky důležitého jako je socha kominíka, socha Cyrila a Metoděje, všechny důležité kostely a radnici, před kterou leží pomník padlých hrdinů z 2.sv.v. My si tento trojúhelník procházíme, u všeho důležitého děláme fotky.

Mukačevo - náměstí Míru

Mukačevo - radnice

Mukačevo - pomník osvoboditelů před radnicí

Poté zabrousíme do místního ,,Magazínu“ (potravin) zkontrolovat místní sortiment. Kupujeme něco k jídlu, samozřejmě vodku a vydáváme se dále. Jsme znova na ulici s kominíkem a Cyrilem s Metodějem,když nás zaujme postranní ulička, kde vyhrávají místní umělci, a kde trousí se docela dost lidí. Nápad projít ji si pochvalujeme, neboť se po ní dostáváme na mukačevskou tržnici. Její prohlídku si samozřejmě nenecháme ujít a míříme si to rovnou do veliké haly, kde se prodává sortiment všeho druhou od toaletního papíru až po exotické koření. Našince asi nejvíce zaujme styl jakým se zde (a nejen zde) prodává maso. To je totiž krásně vystaveno na nekrytém pultu bez jakékoliv ochrany před vnějším světem. O tom, že by bylo v chladicím boxu až na výjimky nemůže být řeč. Prostě sen každého Eurouníjního potravinového kontrolora. Po prohlídce haly vycházíme ven a obcházíme ji kolem do kola, kde tržnice pokračuje. Naštěstí již bez masa. Přímo naproti tržnice se nachází moderní obchodní centrum, které zde působí jako pěst na oko. Nicméně i tu jdeme prozkoumat. Zde narážíme na první obchod vůbec, kde je prodávají ušanky. Brácha proto neváhá a jednu zakupuje.

Je čas oběda, tak jdeme něco zakousnout. Na doporučení mého kolegy z práce hledáme samobslužnou jídelnu, která se nachází v centru. I když je trochu maskována, tak ji nalézáme docela snadno, avšak k naší smůle je v ní plno. Oběd tedy na krátko odkládáme a jdeme se ještě projít po ulici Ilony Zrini , která by měla vést k hradu Palanok, což je místní dominanta. My ovšem ani po deseti minutách chůze žádný hrad nevidíme a s myšlenkou, že nejdeme asi správně se obracíme zpět a jdeme znovu vyzkoušet jídelnu. Teď už máme více štěstí a nacházíme volní místo. Výhodou těchto jídelen je, že všechno nabízené jídlo vidíte před sebou a jsou i velmi levné. Já za Boršč a palačinky obalené ve strouhance a plněné masem se sýrem a polité nějakou hřibovou omáčkou neplatil ani 40 Kč. Po obědě dáváme ještě pivo Baltica (ruská značka, ukrajinská výroba) a přestože ještě není příliš pozdě, tak se rozhodujeme vrátit se zpět na autobusové nádraží a na Maršrutku do Užhorodu. Takto brzký návrat volíme proto, že nevíme, kdy jede poslední autobus a raději to zavčas balíme.

Mukačevo - cesta zpět na autobusové nádraží

Zakupujeme jízdenky, nasedáme dovnitř a za pár minut vyjíždíme. Maršrutka je opět docela prázdná, což se změní v momentu, kdy vyjede z nádraží a hned zastaví u chodníku, kde nabere další lidi. Tentokrát se i stojí. Důvod proč to tak je jsem se dozvěděl až na mé třetí cestě po Ukrajině, kde mi bylo vysvětleno, že na nádraží je v ceně jízdného i jakési odlšlapné, kdežto za nádražím už ne a lístek je tak levnější.

Cestou se Maršrutka postupně vylidňuje a my si to po přijetí do Užhorodu míříme rovnou na hotel. Na hotelu se uchylujeme k menšímu odpočinku před večeří, na kterou se večer vydáváme. Dnes bychom chtěli vyzkoušet doporučovaný irský pub Egan, který je vyhlášený především mladým a pohledným dívčím personálem. Přestože je zde plno, stůl se dvěma místy nacházíme, kocháme se místní obsluhou, která přesto, že je pohledná, není nijak rychlá. Po pár minutách čekání dostáváme jídelní lístek, kde vybíráme jedinou věc, které rozumíme a to je steak a pivo. Je třeba říct že steak včetně přílohy byl výborný. Dáváme ještě jedno pivo k ceně kolem sta korun přihazujeme slušné dýško a vracíme se zpět na hotel. Zde máme ještě nějaké resty co se týče vodky a poté jdeme spát. Zítra nás čeká poslední ten tohohle pozoruhodného výletu.

Užitečné odkazy ze kterých jsem čerpal:

Mukačevo na www.dusekarpat.cz
Jízdní řád Maršrutek na Zakarpatí