19.12.2015
Ráno se probouzíme za zvuku neutichajících kostelních zvonů a neochotně se tak zvedáme z postele a jdeme na snídaní, kterou máme k dispozici v ceně hotelového pokoje, která se pohybuje kolem 187 Kč za osobu a noc. Když vezmu v úvahu, že pokoj má k dispozici vlastní záchod se sprchou včetně každodenního úklidu, tak nám tato cena připadne více než příjemná. U snídaně nás obsluhují dvě bábušky, které nám připravují námi vybrané snídaňové menu, které mají k dispozici i v angličtině. Volíme tedy omelety. Po jídle dáváme ranní hygienu a vyrážíme do města.Procházíme ulici Korzo a směřujeme po Švábské ulici ke kostelu Christa spasitele,nákupnímu domu Ukrajina a hotelu Zakarpatí.
Užhorod - ulice Korzo
Užhorod - Švábská ulice a v pozadí chrám Christa spasitele
Užhorod - nákupní centrum Ukrajina a v pozadí hotel Zakarpatí
Užhorod - Chrám Krista spasitele
Odtud se vydáváme po třídě Svobody směrem k řece Už. Nic turisticky významného se zde sice nenachází, ale dává to základní obrázek toho jak Užhorod vypadá mimo centrum. Docházíme k řece a u hotelu Užhorod se obracíme zpět a po stejné ulici se vracíme kolem kostela až k autobusovému a vlakovému nádraží. Mezitím ještě děláme zastávku v nově objeveném supermarketu Vopak a prozkoumáváme místní sortiment.
Užhorod - Vlakové nádraží
Užhorod - Vlakové nádraží
Po prohlídce nádraží se vracíme po třídě Svobody a Švábské ulici přes pěší lávku zpět do centra. Obdivujeme místní filharmonii přestavěnou z židovské synagogy, jejíž původní uživatelé byli vyhlazení za války. Od filharmonie zamíříme k ulici Ivana Olbrachta, kde se fotíme u zdi s českým nápisem Pražská šunka a poté vyrážíme k užhorodskému hradu vedle něhož stojí i skanzen lidové architektury, jehož návštěvu si ponecháváme do zálohy na poslední den. Je čas oběda, tak se vydáváme od hradu kolem řecko-katolického kostela zpět na Korzo. Dáváme na rady stránky
Duše karpat a míříme si do restaurace Vertep. Stylově upravená restaurace nabízí typická ukrajinská a zakarpatská jídla a jako snad jediná v Užhorodě má i jídelní lístek v angličtině. Dáváme Boršč, Kyjevský kotlet a dvě Černihivké piva a s útratou kolem 100 Kč odcházíme nadmíru nasyceni a spokojeni.
Užhorodský hrad
Z Vertepu se vydáváme po Korzu zpět k řece, kde máme v plánu si projít místní již nefunkční ,,Dětskou železnici". Jedná se asi o jednokilometrovou úzkorozchodnou trať, která sloužila k výuce na místní dopravní škole, a která při této příležitosti vozila i turisty. Dle mých informací je ovšem z finančních důvodů již nějakou dobu uzavřená. Vydáváme se tedy po břehu řeky Už v původních stopách ,,Dětské železnice" až do parku ,,Kultury a odpočinku“, kde je rovněž konečná ,,Dětské železnice". Po cestě ještě pozorujeme místní otužilce, kteří se při teplotě kolem 1°C koupou v řece.
Pozůstatky Dětské železnice
U parku obdivujeme místní atletický ovál a přes silniční most, který je děravý jako ementál přecházíme na druhou stranu řeky.
Místní silniční most skrze který vidíte řeku
Po druhém směru břehu se vydáváme zpět k pěší lávce navštěvujeme nejbližší Vopak, abychom doplnili zásoby vodky a jídla na večer a vracíme se zpět na hotel.
Filharmonie a Dětská železnice z druhého břehu řeky
Po krátkém odpočinku se k večeru chytáme vyzkoušet místní pizzerii, kde pěkná, mladá, v kroji oděná a lehce zpruzená servírka špatně pochopí naši objednávku a místo dvou extra velikých pizz nám přináší je jednu. Při rozhlédnutí se kolem a zjištění, že zda tato jedna pizza vystačí celé rodině či skupině přátel, chápu proč naší objednávku nepochopila. Nicméně tuto zkušenost zažiji na Ukrajině ještě mnohokrát. Ne moc nasycení opouštíme pizzerii a vydáváme se na Korzo, zkusit to ještě v nějaké jiné restauraci. Bohužel máme smůlu, neboť v sobotní večer všechny restaurace praskají ve švech a my tak rezignujeme a vracíme se na pokoj, kde spořádáme zbytky našich zásob a za popíjení vodky pomalu usínáme. Je třeba se pořádně vyspat protože, zítra nás čeká neméně zajímavá návštěva Mukačeva.
Užitečné odkazy ze kterých jsem čerpal:
http://www.dusekarpat.cz/Hotel Atlant na Booking.com
